Pro pomoc postiženým by nemělo být těžké najít řešení
Víc než tisícovka hendikepovaných demonstrujících před ministerstvem práce, to je opravdu síla. Tyhle občany, pro které je účast na demonstraci daleko složitější a náročnější než pro většinu z nás, dohnal k protestu strach. Třeba z toho, že nebudou mít na dvacetiprocentní spoluúčast na nákup kompenzačních pomůcek, což u slepeckého psa může být až 40 tisíc, nebo že dopravci budou moci odmítat přepravovat slepce s vodicími psy. Revizi by si nepochybně zasloužil také nápad na „zjednodušení“ systému posuzování toho, do jaké míry je dotyčný postižený, namísto několika desítek kritérií mají lékaři zohledňovat jen deset. Zkrátka připravované změny mají k dokonalosti daleko a situaci jen pomůže, že ti, kterých se to týká, nejsou pasivní.
S protestujícími se setkal ministr Jaromír Drábek a ujistil je, že nic není definitivní a že se dalším jednáním nebrání. „S plnou odpovědností garantuji, že mimořádné výhody zůstanou zachovány. Nedopustím zhoršení přístupu státu ke zdravotně postiženým,“ prohlásil ministr. Že je s ministerstvem řeč, potvrdil i předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Není tedy všem dnům konec.
Na druhé straně je asi logické, že ministerstvo chce v systému zavést pořádek. Proč by například hmotně zabezpečené rodině s dítětem bez pohybového postižení měl stát přispívat na nákup automobilu? Někteří hendikepovaní se žel snaží vytvářet dojem, jako by pomoc státu byla povinnou kompenzací, že s postižením vznikají automaticky také nějaké nezpochybnitelné nároky na dávky „za postižení“. Stát má pomáhat těm, kteří nemohou a sami nemají jak si obstarat pomůcky, případně se o sebe postarat. Pochybujeme, že by ministr Drábek chtěl situaci hendikepovaných vrátit před rok 1989. Spíš si připusťme, že žádná instituce tohoto světa nemůže kompenzovat všechny křivdy.
