Sazba daně u daru, který nepřesahuje jeden milion korun, je sedm procent. Například člověk, kterému kraj zaplatí zdravotní poplatky za pět tisíc korun, odvede státu na dani tři sta padesát korun. „Člověk, který dostane takový dar, musí do třiceti dnů od přijetí podat daňové přiznání. Pak udělá finanční úřad platební výměr. Ten je následně člověku doručen a ode dne, kdy se tak stane, má třicet dní na to, ho zaplatit,“ vysvětlil Bělohlavý.
Hrozí penále a exekuce Člověk, který tuto povinnost zanedbá, se může dostat do problémů. Pokud by na to totiž finanční úřad přišel, mohl by žádat jak doplacení daně, tak by si mohl nechat zaplatit tučné penále. „Je to v podstatě jako u jiných nezaplacených daní. Probíhá to jednoduše. Pokud není člověk schopen zaplatit, může očekávat exekutora,“ soudí advokát Bělohlavý. Na druhou stranu jsou ale dary a daně z nich tak malé, že je finanční úřad nebude pravděpodobně registrovat. „Částky, které by finanční úřad vymáhal, by totiž pravděpodobně ani nepokryly náklady na jejich vymáhání,“ myslí si Bělohlavý.
Dary od krajů mohou mít vliv i při žádání o dávky v hmotné nouzi. Dar od kraje se totiž počítá mezi příjmy. Proto je důležité, aby si lidé, kteří balancují na hranici hmotné nouze, toto pohlídali. S dary od kraje by totiž mohli o tyto dávky velmi snadno přijít. „Pokud se jedná o opakovaný dar, jeho výše se může započítávat jako příjem při žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi. Při stanovení jejich výše se vychází z příjmu a majetkových poměrů za poslední tři měsíce. Roli tedy nehrají menší částky,“ řekl mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jiří Sezemský.
Dary a daně z nich nemusí platit lidé, kteří už dávky v hmotné nouzi pobírají. Ti totiž neplatí zdravotnické poplatky vůbec.
