Minulý týden jsem byl jako správný vnuk navštívit svou babičku. Vždy mě hrozně ráda vidí a upřímně mohu říci, že mi většinou zlepší náladu prohlášením, jak jsem hrozně vyhublý. Tentokrát však návštěva proběhla poněkud jinak a já musel přiznat, že je na čase změnit svůj životní styl. Když mě totiž spatřila ve dveřích, s neskrývanou radostí zvolala: „Péťo, ty ses ale nádherně spravil! A ty vlasy ti takhle hrozně sluší.“ Na to konto jsem zůstal stát jako opařený. Moje osmdesátiletá babička považuje můj vzhled za skvělý, což je opravdu varovný signál toho, že s mou tělesnou schránkou není něco v pořádku. Dnes je totiž ideál mužské krásy někde jinde, než tomu bylo za první republiky. Co je však oním pomyslným těžítkem na vahách mužské přitažlivosti? David, nebo Vinnetou?
Je naprosto jasné, že od dob antického Davida se ideál mužské krásy změnil nesčetněkrát, a nutno dodat, že mnohdy velmi razantně. Počátkem devatenáctého století ženy nejprve obdivovaly šarmantní pány v oblecích šitých na míru. To, že pod oblekem často skrývali pivní mozoly a pod stylovými klobouky lesklé plešky, jim v té době vůbec nevadilo. Kdyby však dnes z reklamy na parfém Gucci II. místo Mathiase Lauridsena smyslně koukal Oldřich Nový, sebekrásnější flakon by na pultech parfumérií zůstal nejspíš pěkně dlouho. V šedesátých letech každá hippie dívka toužila po štíhlém vysokém hippie chlapci, jehož přírodní vlasy padaly až na ramena a jehož vousy nikdy nepoznaly ostří žiletky.
Během sedmdesátých let si má matka vylepovala na stěny pokoje plakáty Vinnetua a Karel Gott byl pro ni mužem číslo jedna. V té době začal velmi dobře fungovat kult osobnosti – zpěváci a filmové hvězdy začali být i symbolem mužské krásy. To muži samozřejmě nemohli nechat jen tak, a idoly ženských srdcí začali ve velkém napodobovat. Na ulici jste tak mohli potkávat stovky mužů s kotletami, jaké nosil Elvis, nebo s ulízlým účesem Johna Travolty. Kult osobnosti byl na vzestupu i v devadesátých letech, kdy jsem ho mohl sledovat z první řady své školní lavice. Všechny mé spolužačky tenkrát milovaly kluky z Take That, později z Backstreet Boys a Brad Pitt byl pro většinu spolužaček ideál.
Pro mou bývalou kolegyni, které na psacím stole stála v rámečku Bradova fotografie, je tento muž ideálem dodnes. Snad právě proto si našla přítele, který jako by mu z oka vypadl. Měla štěstí. Jak jsou na tom však ostatní ženy? Každá si přece nemůže najít dvojníka svého pubertálního idolu. Nebo si snad ženy podvědomě hledají muže podle filmové předlohy? Normální muži však nemusejí házet flintu do žita. Ženy svorně tvrdí: Nehledáme krasavce, chceme chlapa, který bude vtipný, laskavý a dokáže zabezpečit naši rodinu. Ale upřímně řečeno, už jste viděli krásku, která by si vyrazila na rande s vtipným laskavým mužem buddhoidního vzhledu? Já tedy ne, tedy pokud neměl naditou peněženku či se ho neujala topmodelka Pavlína Pořízková, jejíž manželství s ne příliš přitažlivým mužem patří dodnes k hlavním tématům bulváru po celém světě.
Jaký muž je tedy dnes oním ideálem mužské krásy: herec, model, fotbalista, nebo snad onen buddhoidní tlouštík s luxusním sporťákem v garáži? Jak známo, tuto skutečnost dnes velmi ovlivňují média. V devadesátých letech byla hlavní zásobárnou ideálních krasavců televize. Dnes je tomu jinak. Televize je pevně provázána se světem módy a módních časopisů. Herci se stávají úspěšnými modely a naopak.
Ideál krásy tedy závisí ve většině případů na módním světě a paradoxem je, že o tom, jací muži budou stát na přehlídkových molech, usmívat se na nás z reklamních kampaní a stanou se tak objektem ženských tužeb, rozhodují ve většině případů homosexuální módní návrháři.
Hedi Slimane je propagátorem extrémně štíhlých mladíčků, kteří se v době své největší slávy u Dior Homme stali nejvyhledávanějším módním zbožím. Domenico Dolce a Stefano Gabbana zůstávají věrni klasické muskulatuře s nádechem metrosexuality a kampaně na spodní prádlo značky Calvin Klein zase neustále hlásají návrat dob dokonalého Davida. Módní návrhář značky Louis Vuitton Mark Jacobs se pro změnu sám proměnil v objekt tužeb žen i mužů, když během posledních několika let naprosto změnil svůj vzhled a z otylého brýlatého chlapíka s delšími vlasy se proměnil v sexy čtyřicátníka s vypracovanou postavou, komiksovým tetováním, diamantem v uchu a modrým rozcuchem na hlavě. Kdo se v tom pak má vyznat?
Jak by měl tedy dnes vypadat ideální muž? Na to jsem se zeptal Anny Hubínkové, odbornice na muže a vztahy z časopisu Elle. „Ideál mužské krásy se vrací před období metrosexuálů, v podstatě tam, kde už dávno byl. Dnešní ideální muž nevypadá jako zženštilý maminčin mazánek, který právě opustil salón krásy, vypadá jako chlap. Má dvoudenní strniště, vrásky na čele, je vyšší postavy, o svoje tělo přiměřeně dbá, má styl a nepůsobí křiklavě. Jeho vizáž neříká: tady jsem a jsem nejlepší. Nechá za sebe mluvit svoje vytříbené vystupování. U takového muže klidě nevadí, že má bříško a křivé zuby. Naopak. Jen to dotváří jeho image. Ostatně kde by bez těchto znamének krásy byl takový Johny Depp (vrásčitý táta, který si holí kníra jen o Vánocích).“ Tvrzení Anny Hubínkové rozhodně není daleko od pravdy.
Už žádné depilace Když jsem si prolistoval zářijové číslo pánského časopisu GQ z roku 2004 a porovnal ho s tím samým časopisem z letošního května, už samotné reklamní kampaně na pánskou módu a kosmetiku mluví jasně. Zatímco před čtyřmi lety měli muži dokonalou dětskou tvář bez jediného vousu, vyholené hrudníky, ulíznuté vlasy a příliš výrazný make-up, dnes je vše jiné. V nových reklamních kampaních excelují modelové o několik let starší, kteří už tolik nepřipomínají vyumělkovaného partnera panenky Barbie. Mají výrazné mužské rysy, několikadenní strniště, přirozený účes a evidentně spokojenější výraz (nejspíš proto, že už nemusejí pravidelně podstupovat depilaci hrudníku). Nejlépe je tento rozdíl viditelný v reklamně na parfém Chanel Allure Homme Sport. Její vizuál v obou časopisech vypadá téměř totožně, až na jednu maličkost – modela.
Podle všech ukazatelů se tedy ideál mužské krásy neustále vyvíjí a troufám si tvrdit, že se hned tak vyvíjet nepřestane. Každá generace má své mužské ideály krásy. Proto připadá mé babičce krásný otylý plešoun a mé matce Karel Gott. Má kolegyně bude už navždy milovat Brada Pitta a dcera mého bratrance zase americkou hvězdičku – Zaca Efrona. Já měl tu smůlu, že jsem vyrostl v době, kdy se ideálem mužské krásy stali vysportovaní tmavovlasí a opálení modelové, jejichž vizitka by mohla obsahovat jediné slovo – dokonalost! Jako neforemnému blonďákovi mi však nezbývá nic jiného, než trápit své tělo v posilovně pod rukama vysportovaného trenéra a po zbytek života zůstat na dietě. Co však budoucí generace? Zůstane snad ideálem jejich krásy hermafroditní skupina Tokio Hotel? Nebo snad pihatý zrzavý mladík, který se může stát hlavní hvězdou módních přehlídek pro jaro a léto 2018? Nechme se překvapit. Ať tak či onak, každý mužský vzhled dostane jednoho dne svou šanci stanout na vrcholu popularity a možná na něm už zůstane, stejně jako se to povedlo antickému Davidovi.
