Drama mladé Káti, zoufající si v maloměstské komunitě ruské společnosti, do níž nechce, nemůže a neumí zapadnout, se režisér Tomáš Šimerda a jeho inscenační tým pokusili vyjádřit soudobými výrazovými prostředky. Šimerda se spolehl na svou zkušenost s televizí a inspiroval se i novými technologiemi práce s obrazem.
Na tylovou oponu jsou promítány zažloutlé fotografie zapadlého povolžského „Kalinova“, z nichž světlo vykrajuje a „zoomuje“ jednotlivé scény Kátina tragického příběhu. Plocha jinak vyprázdněného jeviště je tak zkoncentrována jen do malého prostoru „aktivní buňky“, jakéhosi izolovaného pódia vymezeného dřevěnými stěnami, navozujícími sevřenost ulic nebo interiérů.
Použitelnost tohoto principu je ale omezena. Především nepostihuje celkový kontext, který je zde hlavním nositelem dramatu. Bez vyjádření širšího společenského kontextu se hledáčkem fragmentovaný děj rozpadá na sled více či méně zdařilých etud. Při takto zvolené koncepci je navíc akcentována potřeba silné psychologické věrohodnosti aktérů dramatu - v tomto případě s ní bohužel kolidovala nevhodně volená barevnost i igelitový materiál kostýmů, kdy unifikující plast postavy odosobňoval a jejich charaktery podle nejasného klíče předem definoval jasnými barvami.
Hlavním problémem byla hra orchestru předimenzovaně a jednotvárně hlučného. Jindy spolehlivý a citlivý dirigent Norbert Baxa jako by tentokrát rezignoval na podstatné mistrovství Janáčkovy partitury.
S těmito podmínkami se výborně vyrovnala především mladičká talentovaná Tereza Chyňavová jako činorodá Varvara. Spolu s Nikolajem Někrasovem v roli Dikoje byla jediná, komu se dařilo prosadit se nad orchestrem. Kudrjáš Milana Vlčka vedle ní působil poněkud toporně. Jaromír Novotný v roli Borise i Jaroslav Kovacs jako Tichon pěvecky „bojovali“ statečně a plně respektovali Šimerdovo pojetí civilního herectví. Věra Páchová interpretovala panovačný cynismus Kabanichy až příliš snaživě, včetně závěrečné scény, v níž režisér doslovil jeden z možných motivů jejího jednání a nechal Kabanichu sevřít rukama u svých stehen hlavu klečícího Tichova, aby stvrdila vítězství nad mrtvou sokyní v synově lásce. Valeria Vaygantová má pro roli Káti hlasové předpoklady a požadavky role naplnila i typově, handicapem však pro ni zatím byla nesrozumitelnost zpívané češtiny a ruská výslovnost.
HODNOCENÍ LN ***** Leoš Janáček: Káťa Kabanová
Dirigent: Norbert Baxa Režie: Tomáš Šimerda Scéna: Vladimír Soukénka Kostýmy: Mlada Šerých Severočeské divadlo opery a baletu Ústí nad Labem, premiéra 7. března 2008
