Celý život prožil v okolí Královce ve východním Prusku, od roku 1740 studoval na zdejší univerzitě filozofii, přírodní vědy a matematiku. Univerzita však odmítla jeho disertační práci, takže se řadu let živil jako vychovatel v okolí Královce.
Žil velmi přísným životem a dodržoval každodenní rozvrh - vstával v pět hodin, dopoledne přednášel, k obědu často zval hosty a odpoledne chodil na procházku po známé „Cestě filozofů“. Po návratu na univerzitu vydal práci o „Obecných dějinách přírody a teorii oblohy“ (1755) a také „O prvních zásadách metafyzického poznání“. Stal se profesorem logiky a metafyziky a byl jmenován i lektorem. Na jeho přednášky vzpomínali jeho žáci s nadšením: Kant byl vtipný a hlavně vedl své posluchače k samostatnému myšlení.
Po dlouhé odmlce vydává roku 1781 Kant v Rize své stěžejní dílo, Kritiku čistého rozumu, kde úkol filozofie vymezuje třemi otázkami: Co mohu vědět? Na niž odpovídá jeho teorií poznání, Co mám činit? Na niž odpovídá jeho etika a V co mohu doufat? Na niž by měla odpovědět filozofie náboženství.
Kantovo obtížné, ale hluboké a důkladně zpracované dílo, jeho kritická poctivost i odvaha mu získaly už za života obecné uznání a úctu. Vedle jeho přímých žáků ho obdivoval třeba Friedrich Schiller a mnoho dalších. Dožil se téměř 80 let a byl pohřben v dnes již zničeném Královeckém dómu.
Jeho citát naleznete v tajence.
