Odborná učiliště začnou dovážet učně z Vietnamu. To
je logický krok nejen z hlediska přežití těchto poloprázdných zařízení, ale i z hlediska nás všech, kterým začíná hrozit, že už pomalu neseženeme zedníka, klempíře, instalatéra nebo zámečníka.
Rakušané řeší stejný problém přetahováním učňů z Česka a není vyloučeno, že v rakouských populačních vodách loví zase některý další stát. Ve statistikách se ovšem všichni chlubíme a poměřujeme nikoliv počtem učňů, ale počtem vysokoškoláků. Zajímavé.
Květen byl bohatý na výhrady. Odbory se ohradily proti platům (že by měly být vyšší), Unie školských asociací proti novele školského zákona umožňující podávat na střední školy tři přihlášky už v prvním kole (že to bude nepřehledné), akademické obci se zase nelíbí návrh reformy vysokých škol (že se omezí samospráva a školné, nazývané eufemisticky „odloženou platbou“, bude mít dopad na sociálně slabé).
Faktem je, že hledat chyby je vždycky o hodně snazší než vytvářet zdroje, koncepce či zákony. Na premiéra Topolánka, který nemá rád dlouhé řeči, si ale hledači nepřijdou. Pro ty, kterým se nelíbí úvahy o zavedení školného, si připravil slogan: „Každý, kdo protestuje proti platbě, protestuje proti tomu, aby děti z chudších rodin mohly studovat.“ Když jsem ta slova na nedávné tiskové konferenci uslyšela, zatrnulo mi, jestli si premiér náhodou nemyslí, že školné platí škola studentům (tedy aspoň těm chudším), a nikoliv studenti škole. Ve skutečnosti však nejspíš nešlo o myšlenkový zkrat, ale o zkratku. Pár vysvětlujících detailů vypadlo, ale zase to mělo gule.
Ředitelka Střední zdravotnické školy na pražském Alšově nábřeží přece jenom nakonec odchází, což zřejmě velká část žáků, rodičů a i učitelů uvítá. Mediálně známá se stala hlavně kvůli školníkovi, který se měl dostat do fyzické potyčky se dvěma studentkami. V televizi to vypadalo, že se snaží stáhnout je za ruku ze schodů. Proč, televize nevysvětlila. Některé žákyně však ano. Házely z patra dolů na chodbu nastříhané papírky. Prý na počest učitele, kterého ředitelka vyhodila. Jenže uklízet to měl zřejmě školník. Pak se mu divte!
Cambridgeská univerzita zařadila do testu z anglické literatury text písně Love is a Losing Game, kterou zpívá nadaná, avšak silně kontroverzní hvězda Amy Winehouseová. Studenti posledního ročníku jej měli porovnat s jednou básní slavného dvořana královny Alžběty sira Waltera Raleighe.
Mezi britskými vzdělanci se objevila kritika, že se univerzita snaží být příliš „in“ a nemá zájem o to, aby se studenti poctivě naučili klasickou literaturu.
Neznamená to, že klasická literatura začíná být tak trochu „out“? Vyloučené to není. Shakespearem nebo Dickensem už dneska oslníte málokoho a lidi obtěžuje i obracení stránek. Z toho hlediska ale řešení existuje: Nedávno se mi dostala do ruky elektronická kniha. Taková lehká krabička akorát do ruky, netřeba listovat a přidržovat stránky, stačí klikat a pohodlně číst z displeje tak velká písmena, jaká vám nejlépe vyhovují. Když jsem se zajímala, co je uvnitř k dispozici, bylo mi řečeno, že skoro všichni klasici. Už jsou dlouho po smrti a nebudou nikoho žalovat kvůli autorským právům.
O autorovi| radka.kvackova@lidovky.cz
