Rád bych se na tomto místě omluvil Milanu Kindlovi i všem jeho kolegům z plzeňských práv, které jsem na tomto místě kritizoval poté, co vyšlo najevo, že se v Plzni podvádělo. Až nyní chápu, jak jsme se všichni mýlili, když jsme je považovali za podvodníky a nikoli za průkopníky.
To jsem si uvědomil až tento týden, kdy se v médiích objevily informace o tom, že už na internetu některé firmy běžně nabízejí studentům vypracování domácích úkolů, referátů a dokonce i diplomových nebo rigorózních prací. Tam se na vypracování podílí dokonce celý tým specialistů. Podle poskytovatele služby to prý ani není nelegální. Prodejce alkoholu také nikdo netrestá za to, že se někdo jiný opije a pak s autem bourá. A že je to neetické, jak se rozčilují někteří pedagogové? Kdo se dnes chce zabývat etikou, ať si ji vystuduje jako obor. I z ní jsou specializované týmy schopné na počkání vypracovat odbornou práci...
Vzpomínám si, jak jsem se smál, když se odstupující Milan Kindl hájil, že chtěl na plzeňské právnické fakultě vytvořit bezstresové prostředí, kde by všichni - studující i zkoušející - žili v jedné velké harmonické pohodě. Teď už chápou, jak to myslel. Jen předběhl trochu neprozíravě trend, který v ostatních oborech už dávno běží naplno, jen do vzdělání ještě pořádně nepronikl. Je to trend náhražek.
Už předloni jsem na tomto místě dokonce ve třech pokračováních upozorňoval na to, že pravé už dnes není téměř nic. A pakliže je, od nepravého to stejně nerozeznáte. Pravé už nejsou značkové boty, kalhoty, mikiny a košile ani v kamenných obchodech, natož u Vietnamců. Čína začala ve velkém chrlit i falzifikáty počítačů a mobilů - a to dokonce i těch, které se jako absolutní novinky ještě nestihly dostat ani na oficiální trh. Už dávno se nedá věřit nejen obrazům a drahým kamenům, ale ani základním předmětům masové spotřeby. Jíme uzeniny, které k masu jen přičichly, pijeme alkohol, u něhož jsou pravé jen láhve, když si chceme skutečně pošmáknout, zobneme si (pravého?) kaviáru. Praví pojišťováci odškodňují falešné havárie, falešní policisté páchají zločiny (a někdy je coby praví i vyšetřují), konkurzní správci ničí falešnými konkurzy naše firmy a nejnovější heslo zločinců zní: „Proč si mám platit drahého advokáta, když si mohu zaplatit levného soudce?“ Byl vlastně zázrak, že v době všeobecných náhražek zůstalo vzdělání původní. Vždyť mohou-li nám kyčelní či zubní protéza, umělá oční čočka, srdeční chlopeň či bypass sloužit stejně dobře (ne-li lépe) jako pravé, proč nenahradit i vzdělání náhražkou? Proč otravovat zbytečně sebe (a zkoušející) nekonečnými hodinami studia? Co člověk vědět potřebuje, to si stejně najde na internetu nebo prostě koupí už přežvýkané a hezky úhledně zabalené. Jenom nevím, jak budou tihle novátoři snášet, až jim rodinné domy, vyprojektované ing. arch. Náhražkou, spadnou na hlavu, tu jim ošetří MUDr. Protéza a pak se s oběma budou soudit za pomoci advokáta JUDr. Padělka. No, on je už psycholog PhDr. Napodobenina uklidní...
