PRAHA Františku Vojtáskovi, československému rozvědčíkovi a vojenskému přidělenci v Paříži, trvalo rozhodování jen den. Už 22. srpna 1968 si Vojtásek sedl a napsal dopis šéfovi francouzské tajné služby SDECE. V příštích deseti letech předal Francouzům řadu tajných informací. V roce 1978 ale podle Vojtáskových slov „spadla klec“, sovětský „krtek“ ho prozradil a on pak strávil 12 let ve Valdicích.
Pro Vojtáska, který pocházel z chudé moravské rodiny, byla armáda výtahem ke kariéře. Nejdříve studoval Vojenskou akademii Klementa Gottwalda a v roce 1957 se ve svých sedmadvaceti letech upsal vojenské rozvědce. Pochyby o systému měl už od sovětské invaze do Maďarska v roce 1956 a další šok utrpěl na špionské škole v SSSR, kde se dva roky učil francouzsky.
Přesto v roce 1968 odjel jako vojenský přidělenec do Francie, což bývalo a dodnes zůstává krytím pro vojenské špiony. Krátce na to ovšem Prahu obsadila vojska Varšavské smlouvy. „Invaze do Československa pro mne byla poslední kapkou,“ říká Vojtásek.
Před svými nadřízenými se Vojtásek i nadále tvářil jako československý špion a vojenský přidělenec. Ve skutečnosti se ovšem po pařížských kavárnách scházel se spojkou a předával SDECE informace o československé rozvědce a struktuře Varšavské smlouvy.
Pak ale režim odvolal Vojtáska náhle do Prahy. Špion své prozrazení dodnes přičítá ruskému „krtkovi“, který penetroval SDECE. Černá tatrovka si pro Vojtáska přijela 3. února 1978. U soudu to nejdřív vypadalo zle. „Pamatuji si, jak prokurátor řve a křičí: trest smrti,“ vzpomíná špion. Nakonec ale za vlastizradu dostal „jen“ 25 let a ty si z poloviny odseděl ve Valdicích.
Na svobodu se podle svých slov dostal „s jedním zubem a podlomeným zdravím“ teprve 12. března 1990. Hned poté začal usilovat o rehabilitaci, ale dodnes se jí vlastně nedočkal. Soudy sice zrušily starý rozsudek, ale bývalou hodnost mu nikdo nevrátil. Také Francouzi podle Vojtáska na svého bývalého agenta zapomněli: „Nenalezli ani to minimum serióznosti, aby řekli alespoň to prosté, slušné – merci.“
