Když se začalo na přelomu dubna a května tohoto roku mluvit o zadlužení Řecka, zaznamenal index DAX desetiprocentní korekci a všichni napjatě sledovali postup Evropské unie i Mezinárodního měnového fondu, zda přidělí Řecku tolik potřebnou finanční pomoc.
Na euru byla cítit nedůvěra v účinnost zavedených opatření až do začátku června. Když se po půl roce pozornost obrátila k Irsku, euro znovu oslabilo, ale pozitivní nálada na akciových trzích nepolevila. DAX v průběhu listopadu dále posiloval. A to jsou v hledáčku další adepti.
Po dvoudenním zasedání ministrů EU, po rozhodnutí ECB a několika nezávislých prohlášeních představitelů silných evropských ekonomik je už více než zřejmé, že budeme muset spoléhat na vlastní schopnost zadlužených států vypořádat se s deficity a pomoc přijde na řadu až jako poslední možnost. Záchranný fond z května se velmi pravděpodobně nebude navyšovat. A výnosy na dluhopisovém trhu stále rostou. Taková atmosféra by sama o sobě v případě prvního Řecka akciovým trhům k růstu určitě nestačila. Proč už investoři neprojevují tak velké obavy? Třeba z toho, že fond nebude stačit na všechny „provinilce“ nebo že se nepodaří zkrotit výdajovou stranu rozpočtu dejme tomu ve Španělsku? Hlavní a nenahraditelná úloha byla přece už v případu Řecka v rozpočtových disciplínách jednotlivých zemí. Začali snad investoři státům a jejich fiskální politice více věřit? Bojím se, že ne. Problém zdá se být odsunutý na krátkou dobu do pozadí. S vyššími náklady na refinancování státních dluhů se podle mého názoru znovu vrátí, a může se i dále prohlubovat.
O autorovi| Jan Roh, analytik Cyrrus
