BAGDÁD Když se v sousedství rozburácí zvuk místních generátorů, tříletý syn Muny Husajnové se roztančí. Ví, že za chvilku u nich doma začne fungovat elektřina a že se bude moci konečně dívat na kreslené filmy, píše agentura AP.
Obyvatelé Bagdádu jsou generátory posedlí. Vzhledem k tomu, že dodávky elektřiny ze státní rozvodné sítě jsou naprosto nespolehlivé, pracují po celém městě tisíce těchto přístrojů. Iráčané je milují i nenávidí, ve většině případů jsou jejich pocity smíšené. Milují je proto, že jsou jediným způsobem, jak zajistit chod větráků tolik potřebných v iráckém parném létě, kdy teploty mohou dosahovat až 50 stupňů Celsia. A současně je nenávidí pro jejich ohlušující hukot, nevzhledné bludiště drátů hyzdící vzhled města a především pro jejich nákladný provoz, jenž pro chudé irácké rodiny znamená padesátidolarové i vyšší měsíční výdaje.
Všudypřítomné kabely, které se jako hadi vinou ulicemi Bagdádu a vzhůru po budovách, aby spojily domácnosti s generátory jednotlivých čtvrtí města, představují „tepny života“, jak říká 37letá matka dvou chlapců Husajnová. „Nebýt generátorů, už bych dávno Irák opustila, poněvadž bez elektrické energie je nejen nesnesitelné vedro, ale také není voda,“ vysvětluje. Lidé totiž k čerpání vody používají pumpy poháněné elektřinou. „První, co po obdržení výplaty uděláme, je to, že si dáme stranou peníze na poplatky za generátor,“ dodává.
Letní vedra ještě zvýšila rozhořčení veřejnosti, která je nespokojena se stoupající cenou za elektřinu a s jejími sporadickými dodávkami. Nedávno byli v jihoirácké Basře zabiti dva lidé, když protesty kvůli nedostatku elektrické energie přerostly v násilí. Podobné demonstrace se nyní konají téměř denně a již donutily k rezignaci ministra elektřiny Karíma Vahída. Na obnovu energetického systému v Iráku, který byl poškozen americkými útoky během války v Perském zálivu v roce 1991 a při invazi v roce 2003 a následném rabování a sabotážích povstalců, byly vynaloženy miliardy dolarů.
Většina bagdádských čtvrtí má ale nadále dodávky elektřiny z celostátní sítě omezeny na pouhých pět až sedm hodin denně. Mimo metropoli to může být ještě méně.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
