* LN Jedna z vašich knížek má v podtitulu napsáno „Bushova revoluce v zahraniční politice“. Nastal už čas napsat knížku o Obamově revoluci? Děje se něco takového v zahraniční politice Spojených států?
To, co se prezident Obama pokouší dělat, bych spíše než revolucí nazval rekonstrukcí. Obama se pokouší obnovit dřívější tradici americké zahraniční politiky, která je spojována s prezidentováním Franklina Roosevelta či Harryho Trumana. To znamená zahraniční politiku, která klade důraz na vedoucí roli Spojených států, spolupráci se spojenci a hledání praktických řešení běžných problémů. První rok Obamovy administrativy může být v mnoha ohledech popsán jako rozhlašování v Bílém domě i mimo něj: Je tu nové vedení. A ostatně jedním z prezidentových cílů loni v Praze bylo šířit tento vzkaz dál. Že Barack Obama není George Bush a má jiné úmysly a cíle.
* LN Jedna věc jsou velká slova a okázalé akce jako nedávný podpis odzbrojovací smlouvy s Rusy či jaderný summit ve Washingtonu a druhá skutečný dopad těchto kroků. Jaký vlastně je?
Administrativa došla k závěru, že jaderný problém je jedním z nejpalčivějších, jakým čelíme. Aprezident se uplynulý rok pokoušel dát to do pohybu a udělat konkrétní kroky, jak jaderným hrozbám čelit. Prezident si ale v tomto ohledu tak trochu i sám problémy nadělal. V jeho projevech zazněly velké aspirace jako svět bez jaderných zbraní. V jeho politice a krocích, které dělal, ale nebyly ani tak aspirace jako spíš postupný vývoj. Nutné, ale malé kroky. Není těžké pochopit kritiku, podle níž prezident jen vyvolal očekávání a nedokázal je naplnit. Stačí si poslechnout třeba jeho řeč z Prahy (pronesenou loni v dubnu na Hradčanském náměstí, kde mluvil o vizi světa bez jaderných zbraní - pozn. LN), kde dodal, že to neočekává za svého života. Tak je tomu ale často, lidem stačí jen titulek a zbytek řeči už neznají.
* LN Nová jaderná doktrína USA omezuje možnosti použití nukleárních zbraní. Jak moc to oslabuje - či snad posiluje - americkou zahraniční politiku?
Po pravdě řečeno si myslím, že to nemá skoro žádný dopad. Jaderné zbraně jsou realitou. A navíc se netajíme, že je vlastníme, mluvíme o nich. Odstrašovací efekt vzniká už jen tím, že je máte - a ne prohlašováním, kdy byste je čistě hypoteticky použili anebo ne.
* LN A teď k nové rusko-americké smlouvě START. Jak reálné je, že ji republikáni v Senátu smetou ze stolu?
Hlavní otázka je, jak dlouho to Senátu bude trvat, než se k ní vyjádří. Pravděpodobnější spíše je, že se k ní postaví kladně, protože z amerického pohledu má smysl tu smlouvu mít - mimo jiné kvůli monitorování ruských raketových zkoušek. To je jeden z těch konkrétních přínosů. Smlouva toho navíc zas až tak nemění. Jak známo, pro Obamovu administrativu mělo být dosažení navazující smlouvy START, či - jak tomu rádi říkáme - nové smlouvy START...
* LN ... anebo „pražské smlouvy“, jak tomu zase říkáme rádi my v Česku...
... jednou se tomu tak možná bude říkat (smích). Přinejmenším pro moje studenty by to bylo možná méně komplikované než „nová smlouva START“ nebo „navazující smlouva START“. Každopádně její uzavření měl být snadný úkol. A ty průtahy byly pro Obamovu administrativu hodně frustrující, nečekalo se, že to bude trvat až do jara.
* LN Tipnete si, jak to v Senátu dopadne?
Důležité bude, zda se k tomu dostane před listopadovými volbami. Já si spíš myslím, že ne, vzhledem k nabité agendě - bude schvalovat nového soudce Nejvyššího soudu a řešit další domácí záležitosti. Navíc se může stát něco v Gruzii či jinde na Kavkaze...
* LN Česká republika teď mohla mít pocit, že se stala pupkem světa kvůli rusko-americkému summitu. Nemůže se ale z Prahy stát neutrální půda, jakou byla za studené války třeba Vídeň? Anebo ještě hůř - nehrozí tu nová finlandizace?
Je těžké si představit, že by k tomu došlo. V americké administrativě složitou historii České republiky a Československa nepochybně znají, takže si nemyslím, že by prezident Obama letěl do Prahy, pokud by to mělo spustit proces finlandizace České republiky.
* LN Obama v nedávném rozhovoru pro The New York Times mluvil, jako by se už smířil s faktem, že Írán se holt k jaderné bombě dopracuje. Existuje vůbec ještě nějaká šance, jak Teherán od jejího získání odradit?
Zaprvé, myslím si, že Írán je ještě stále dost daleko od získání nukleárních zbraní. Zadruhé, pokud by prezident věděl - či by to někdo mohl vyčíst z jeho slov -, že je mu jedno, zda Írán bude mít jaderné zbraně, bylo by to děsivé. Administrativa tuto možnost považuje za nepřijatelnou. Pak je tu ale ještě zatřetí, a to že administrativa se nachází v situaci, kdy její schopnosti odvrátit íránské vedení z nukleární cesty jsou mnohem omezenější, než by si Američané přáli. A je pravděpodobné, že - pokud necháme stranou možnost preventivních vojenských úderů - sankce samotné či diplomacie Írán od získání přinejmenším schopností vyrobit jadernou bombu nezastaví. Pro americkou zahraniční politiku by to byla velká rána. Protože pokud říkáte, že něco je nepřijatelné, a to něco se stane realitou, tak je to obrovská diplomatická prohra.
* LN A co by to udělalo s íránským vedením? Posílilo by to jeho pozice, jak asi doufá?
To by samozřejmě mohlo. Lidé by se na to mohli dívat s pocitem uspokojení a hrdosti. Mnoho tisíc let dlouhá perská historie je o hrdé civilizaci. Z dlouhodobého hlediska je ale pro vládu důležitější, aby zajistila ekonomický růst - a ekonomice se teď nedaří - jinak ji čekají potíže. A už od loňského června musí vláda potlačovat opozici silou. Otázkou také je, jak by jaderný Írán vypadal, jak by se choval. A to je jedna velká neznámá. Někteří lidé se obávají, že s nukleárním Íránem se bude velmi těžko vycházet, že bude agresivnější a pokusí se destabilizovat ostatní režimy v regionu. A to by způsobilo velké škody nejen jeho sousedům, ale i Íránu samotnému.
* LN Nemůže ale paradoxně získání jaderné síly Íránu dát pocit jistoty a zmírnit jeho chování?
Ano, dá se na to dívat i tímhle způsobem. Já o tom ale nejsem moc přesvědčen.
***
Kdo je...
James M. Lindsay Viceprezident Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), která je uznávanou nestranickou politologickou organizací. Je mimo jiné spoluautorem oceněné knihy America Unbound: The Bush Revolution in Foreign Policy (Nespoutaná Amerika: Bushova revoluce v zahraniční politice). V posledním čísle časopisu Foreign Affairs se podílel na analýze, která se zabývala situací poté, co by Írán získal jadernou bombu.
O autorovi| PETR PEŠEK, zvláštní zpravodaj LN ve Spojených státech
