Odstřižený uživatel se může přestěhovat „Nerozumím tomu, jak chtějí někoho odpojovat. Aby to mohli udělat, museli by nejdříve prokázat vinu, a to může udělat jen soud,“ řekl Martin Zikmund, nezávislý IT konzultant. Možnost obrátit se na policii a posléze na soud však mají držitelé autorských práv i poskytovatelé internetového připojení již v současnosti. „Bez rozhodnutí soudu to nejde, protože v Česku stále platí presumpce nevinny,“ vysvětluje Zikmund.
Ten navíc zpochybňuje i praktickou využitelnost takového opatření. „Jeho účinnost by byla nulová, jeho dodržování těžko vynutitelné,“ tvrdí Zikmund. Podle něj by se totiž odstřižený uživatel mohl přestěhovat, změnit poskytovatele nebo uzavřít smlouvu o připojení na jméno babičky a pokračovat ve svém jednání i nadále.
„Jsme v jiné pozici než Irové“ Problémy s přenesením irského modelu do českých podmínek vidí i Jan Rakušan, právník z advokátní kanceláře Havel & Holásek. „V zásadě se mi to řešení líbí, ale jsme v jiné pozici než Irové,“ řekl Rakušan a zdůraznil, že v Irsku vznikla dohoda nad rámec zákona v důsledku soudního sporu.
Podle něj nemůže poskytovatel internetového připojení zjistit, co přesně jeho klient stahuje. Hodnotit legálnost této činnosti jen na základě množství dat nelze. Další problém představuje i to, že ani v Irsku a ani ve Velké Británii nemají lidé možnost vytvořit si záložní kopii pro vlastní potřebu.
Za tuto možnost se v Česku platí „daň“ formou autorských odměn z každého prodaného prázdného nosiče. Ale lidé si mohou uložit své záložní kopie na serveru a stáhnout vždy, když je chtějí použít. To by je ale mohlo dostat do podezření z nelegálního stahování, protože se může jednat o velké množství dat. Navíc pokud by se k podobnému kroku místní poskytovatelé zavázali, museli by o tom informovat všechny své zákazníky a ti by museli přistoupit na novou smlouvu se změněnými podmínkami. „Kontrola obsahu jako taková je v České republice v rozporu se zákonem, a pokud na to někdo přistoupí, tak může, ale já osobně bych změnil operátora,“ dodal Rakušan.
