ISTANBUL Zda je historické kulturní dědictví Istanbulu ohroženo, zjišťoval tým expertů Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), který 13. května ukončil šestidenní misi v lidnatých ulicích tureckého největšího města, aby posoudil jeho případné zanesení na seznam ohrožených světových kulturních památek, napsala agentura AFP.
Již v roce 2006 UNESCO varovalo tureckou vládu před divokou a anarchickou výstavbou v historickém jádru megalopole s 13 miliony obyvatel, která je od roku 1985 zanesena v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Organizace tehdy dala Turecku dva roky na to, aby takovému zhoršování situace zabránilo a vyhnulo se zanesení na seznam ohrožených památek, kam se obvykle řadí místa poznamenaná konflikty a katastrofami, jako je íránské středověké město Bam postižené v roce 2003 zemětřesením nebo afghánské údolí Bamján, kde radikální hnutí Taliban rovněž v roce 2003 zničilo dvě obří sochy Buddhy, které byly před více než 1500 lety vytesány do pískovce.
Vývoj je pozitivní O dva roky později se zdá, že ultimátum částečně přineslo své ovoce. „Nakonec mohu říci, že jsem viděl velmi pozitivní vývoj na rozdíl od toho, co tu bylo možno zaznamenat před dvěma lety,“ řekl tisku Francesco Banderin, předseda Výboru pro světové kulturní dědictví, který vedl delegaci UNESCO.
Ne všechny problémy však byly podle něj vyřešeny a o některých bude třeba v nadcházejících měsících jednat, ještě před příští schůzkou výboru počátkem července v Québeku, na níž experti rozhodnou o osudu Istanbulu.
Experty zejména uspokojilo zastavení restaurátorských prací na impozantní zdi byzantského císaře Theodosia I. (347-395) svírající staré město, které předešlá mise označila za „vysoce destruktivní proces těžce poškozující autentičnost lokality“.
„Doufám, že jednoho dne spatří světlo světa jednotný plán na záchranu toho, co považuji za jednu z nejvýznamnějších staveb ve světě,“ uvedl Bandarin.
Mrakodrapy - urážka historie Zároveň vyjádřil uspokojení nad pozastavením projektů výstavby nemovitostí, které by mohly město zohyzdit.
Za „urážku historických hodnot Istanbulu“ označil výstavbu mrakodrapů v blízkosti zóny zanesené na seznamu UNESCO a zahrnující slavnou Modrou mešitu, baziliku a muzeum svaté Sofie a osmanský palác Topkapi.
Dalším kamenem úrazu je rozsáhlá likvidace - pod záminkou rekonstrukce - starých dřevěných domů tvořících identitu Istanbulu. Tato praxe nebyla po roce 2006 zcela ukončena.
„Myslím, že je zde možné pozorovat jistý pokrok, jsme však znepokojeni některými demolicemi, o nichž jsme byli informováni,“ řekl člen delegace UNESCO Mechtild Rossler.
Archeolog Aksel Tibet, zakladatel Istanbulské platformy, která bojuje za zachování historického dědictví města, kritizuje komerční pohled na památky, který vede úřady k tomu, že rekonstruují chudinské čtvrti města na základě takzvané neoosmanské architektury, která má okouzlit turisty a upoutat agenty s nemovitostmi.
„To vše může dát čtvrtím poněkud operetní vzhled, protože to je příliš naprogramováno, příliš zaměřeno na turistiku, není to opravdové,“ soudí archeolog.
