„Největší překážky, které byly, jsou odbourány,“ tvrdí.
* LN Proč jste chtěl týdeník Euro po deseti letech šéfování opustit?
Částečně to bylo únavou, překonal jsem vážnou nemoc, roli hrálo i to, že kolem přelomu roku odešla z redakce řada dobrých novinářů. Většina kvůli novým projektům, jako bezplatný deník E15 nebo inovovaný Ekonom, ale myslím, že jeden dva z nich z profesionálních důvodů. Otázky osobního a profesního růstu vedly pak i mě k podání výpovědi.
* LN Můžete být konkrétnější? Často se spekulovalo, zda vlastník Eura, skupina PPF, nezasahuje přímo do obsahu časopisu.
Každý novinář či šéfredaktor vnímá takové zásahy s jinou mírou citlivosti. Já i kvůli „vyškrtnuté“ maličkosti vyvádím a strhnu s sebou další členy redakce. Jsem výbušný typ, i hodně soutěživý, a tohle jsem možná někdy nezvládal. PPF je největší finanční skupina široko daleko, má řadu zájmů, rozjednaných obchodů. Stávalo se, že jsme se z trhu, ne od nich, dozvěděli, že se něco chystá, a chtěli jsme to hned napsat. A od nich přišel ne rozkaz, ale spíše žádost, zda bychom to nemohli oddálit. Kdybychom to napsali, celý obchod by prý nedopadl, nebo by ho bylo mnohem těžší udělat. Komunikační problémy s PPF byly, lhal bych, kdybych řekl, že ne.
* LN Charakterizoval byste ony „žádosti“ majitele jako ovlivňování obsahu?
Jestli tomu tak někdo chce říkat, může. Občas jsme narazili na něco, s čím byl velký problém. Potom jsme někdy ustoupili, někdy jsme udělali kompromis.
* LN Zmíníte nějaký konkrétní příklad?
Třeba při loňské akvizici České pojišťovny skupinou Generali. Věděli jsme spoustu věcí, nepotvrzených, a PPF chtěla, abychom s některými počkali. Myslím ale, že to bylo férové. Ať po mě z novinářů hodí kámen ten, kdo nikdy nic podobného neudělal.
* LN I to byl pro vás důvod odejít?
Částečně určitě. Byl jsem unaven, odešla velká část dobrých novinářů. Pak se cítíte osamělý, nemáte už možnost rozebírat kauzy, diskutovat, jak je napsat. Odchod byl kumulace všeho, co se ve mně za deset let nashromáždilo, následovalo rozhodnutí ze dne na den. Myslím, že majitel se to dozvěděl z médií. Za měsíc, co jsem byl ve výpovědi, jsem pak s vlastníkem nekomunikoval.
* LN List E15 psal, že přejdete do vydavatelství Stanford Karla Komárka, kde jste měl mít na starosti ekonomické tituly Czech Business Weekly či Profit. Skutečně?
Jednali jsme, ale nakonec jsem se rozhodl, že by to pro mě byla komplikovaná role. Segment středních a malých podniků mi není tak blízký, a zase bych se tam ocitl v personální unii novináře a manažera. Soustředit se zároveň na dvě věci bych už asi dnes nedokázal (Lékó ke konci října 2007 „zejména ze zdravotních důvodů“ rezignoval na funkci předsedy představenstva společnosti Euronews, jež Euro vydává – pozn. red.). Ani v Euru už nehodlám vzít manažerskou funkci, chci se věnovat jen novinařině.
* LN Překvapuje mě, že v Euru nakonec zůstanete. Jak to?
Asi měsíc po tom, co jsem se rozhodl odejít, mě majitelé kontaktovali, abychom problémy otevřeně rozebrali. Nakonec se nám po velmi zajímavých diskusích podařilo některé definitivně odbourat, na dalších budeme pracovat v příštích měsících.
* LN Jak jste se dohodli, aby se neopakovaly věci, kvůli nimž jste chtěl odejít?
Troufám si z vlastní zkušenosti říct, že tak velký majitel jako PPF je do jisté míry velkorysejší než menší skupiny, které v této zemi vlastní tisk. Politika PPF je vždy být opravdu dobrý v tom, do čeho se pustí. Chce i zisky, ale také, aby to, co dělá, bylo na trhu vnímáno pozitivně. To platí i u Eura. Celý poslední týden jsme se proto snažili, abychom našli společnou řeč. Já chci dělat dobré noviny a oni taky. Největší překážky, které byly, jsou odbourány. Jsem nadšen, že jsme si já i oni uvědomili hodnotu toho, co jsme deset let budovali, a když nic lepšího na trhu není, řekl jsem, že to zkusím znovu.
* LN Chystáte se měnit tým?
Tým, co mám, je kompaktní a efektivní. Chci jej ještě rozšířit a zásadně přitom stavět na mladých. Vidím velký potenciál mezi lidmi kolem dvaceti. Když ty vychováte, bývají nejlepší. Vždy jsem dělal, že jsem měl tři čtyři mladé lidi, nepopsané listy, o nichž se za rok dva začalo i zvenčí říkat, že jsou dobří novináři.
* LN Kde je chcete brát?
Například v lednu nastoupil do Eura mladý Michal Kučera, který je právník. Je chytrý, umí asi tři jazyky, a dnes je pilířem redakce. Ať jsou to práva, ekonomie, filozofická fakulta, chci lidi, kteří vnímají problémy dnešního světa – ekologii, celosvětovou chudobu i bohatství, migraci, násilí, korupci, energetiku, sílu nadnárodních společností. Ani bych moc nelovil na žurnalistice. Její absolventi jdou, mám pocit, spíš do public relations, stávají se tiskovými mluvčími, hodně jsou zaměření i na televizi, chtějí prodat svůj obličej. To pro mě není cesta.
* LN Změní se nějakým způsobem obsah Eura?
Zaměříme se víc na témata, o nichž jsem mluvil. Nezajímají už jen byznysmeny, ale všechny chytré lidi, kdo chtějí vědět o světě víc. Chci více informovat, co se děje ve státech Evropské unie. Nejen v Bruselu, ale kdo u nás ví, co se děje v Portugalsku? Ve Švédsku, v Bulharsku? Už jsme rozšířili rubriku Global, kde se snažíme psát o Latinské Americe, o arabských zemích, kde se dnes soustřeďuje ekonomická síla. Ne náhodou jsem oslovil Jefima Fištejna, a když tak renomovaný autor najde v Euru pozici, určitě ji najdou i mladí.
* LN Budete činní na internetu?
Už jsem přemýšlel, že bych vedení tištěného Eura formálně předal někomu ze svých kolegů a sám se od ledna soustředil hlavně na budování webu. Stejně jako Dalibor Balšínek v Týdnu ‚buší‘ do Týden.cz, i já bych chtěl ‚bušit‘ do Euro.cz z pohledu zpráv z byznysu. Tam bych do budoucna nasměroval většinu své energie.
* LN Koncem roku tedy konečně z čela tištěného Eura odejdete.
Není to vyloučené. V internetu vidím velký potenciál. Nejen inzertní, ale i v rychlosti. I tohle může nalákat spoustu mladých lidí. Tištěné vydání přitom nezavrhnu, to musí jít vedle sebe. Lidi pořád budou číst papír.
***
ISTVÁN LÉKÓ Pětačtyřicetiletý novinář spolupracoval v 80. letech s Rádiem Svobodná Evropa, později působil v Respektu, v LN, v Týdnu. Na podzim 1998 se stal zakládajícím a dosud jediným šéfredaktorem ekonomického týdeníku Euro. Prostřednictvím společnosti Euronews titul vydává PPF Investments, v níž 82 % má Tomáš Brzobohatý, po 9 % vlastní Jiří Šmejc, známý z nejistého období TV Nova, a Petr Kellner, označovaný za nejbohatšího Čecha. Ze 190 milionů korun, jež loni Euru s průměrným prodejem 23 tisíc výtisků na vydání vynesla inzerce, prý ale z PPF nešlo nic. „Sám pan Kellner si před pár lety přál, aby v Euru nevycházely inzeráty firem ze skupiny. Vznikl by pak dojem, že nás dotují,“ tvrdí Lékó.
