* LN Studujete automobilový design v Turíně. Itálie je Mekkou automobilismu. Jaké máte po studiích možnosti?
Variant se nabízí celá řada. Především proto, že je naše škola blízkým partnerem věhlasných studií, jako je Pininfarina, Bertone, Idea, Giugiaro. A právě tato vazba nám dává možnosti, jimž může jen málokterá škola tohoto charakteru konkurovat. V podstatě již od prvního ročníku spadá převážná část zadání našich projektů pod zmiňovaná studia. Navíc celé složení učitelského sboru jsou experti právě z těchto firem. Ale abych odpověděl na otázku – jde o to, dostat se již v průběhu studia do povědomí našich partnerů, kdy pak není výjimkou, že u nich student posledního ročníku může začít pracovat na poloviční úvazek a po skončení studia se naše spolupráce jednoduše překlene do „plného nasazení“.
* LN Kterým směrem se vy a vaši spolužáci snažíte vydat? Je vaším snem uchytit se v zajeté značce nebo se třeba specializovat jinak?
Co vím, tak je snem mých spolužáků dostat se povětšinou do studia Pininfarina – a být tak zodpovědný zejména za vývoj vzhledu vozů Ferrari. A není to tak úplně nereálné. Kamarád z vyššího ročníku stojí například za podstatnou částí vzhledu modelu California. Mé cíle jsou však trochu jinde. Ano, moc si přeji zůstat pár let ve věhlasné značce a dále se učit u nejlepších z nejlepších, ale mým nejvyšším cílem je podepisovat své výtvory svým vlastním jménem.
* LN Jakou máte šanci, že se zrovna váš návrh ujme? Že ho jednou uvidíme na ulici?
Uvidíme, celé je to běh na dlouhou trať. Ze začátku se budu na modelech pouze podílet s ostatními. Pokud se mi ovšem podaří najít vhodné investory, může se situace zcela obrátit a produkty s mým jménem budeme na silnicích potkávat během následujících pár let. Ovšem ne v podobě plnohodnotných osobních automobilů, ale třeba ve formě „EKO vozítek“ či motocyklů do města. Díky krizi je tu teď celá řada zajímavých možností a nových cest, zejména ve smyslu snižování váhy a odporu, využití alternativních pohonů, recyklovatelných materiálů a podobně.
* LN Nakolik je vám ponechán prostor pro fantazii a nakolik už do vašich prací zasahuje realita marketingu?
Na počátku každého projektu máme jasné mantinely, kterých je potřeba se držet. Ale to se bavíme spíše o proporcích. Ono je vždy lepší nechat designéra pracovat volnější rukou. Kdyby designér uvažoval jako marketingový ředitel, tak se asi příliš velké inovace nikdy nedočkáme. Práce se dá dodatečně „očesat“ vždy a také to tak ve skutečnosti samozřejmě je.
* LN Nakolik musíte při přípravě návrhu respektovat charakteristické znaky jednotlivých automobilek a nakolik s nimi můžete experimentovat? Každá má přece své.
Pravda, ale relativní. Já sám se o auta a všechno kolem nich zajímám „hloubkově“, takže když kreslím, vím přesně, jaká je historie značky, jak po stránce designu, tak i marketingových strategií. Znám její filozofii a vím jasně, jakou funkci má model plnit, komu má být určen a komu má konkurovat. To je na jednu stranu moje výhoda, ale na druhou stranu možná i slabina, neboť se tím někdy mohu i značně limitovat.
* LN Jak se vám povedlo na školu dostat? Jakými sítem jste prošel?
Zhruba před dvěma lety, když jsem v Čechách studoval zcela jiný obor, ale stále jsem přitom dychtil po studiu automobilového designu, jsem oslovil majitele webu, věnujícího se právě tomuto odvětví. Nějaký čas jsem s ním byl v kontaktu, kdy jsme konzultovali mé práce, a pak přišla na řadu otázka: „Kde mohu studovat tento obor?“ Jeho odpověď byla pohotová – Itálie, Anglie, USA. Já tedy zvolil Itálii. V Itálii jsou plnohodnotné školy tohoto zaměření celkem dvě a obě jsou v Turíně. Mají řadu příbuzných vlastností, a to včetně výslovnosti svých názvů. Ale v jedné zásadní věci se liší, a tou je jejich objem oborů. Já jsem zvolil univerzitu IAAD, a to zejména proto, že je objem oborů mnohem více limitován – a tím roste i individuální přístup našich profesorů k nám. Právě to je podle mě v uměleckém oboru velmi zásadní.
* LN Jak jste se na tuhle univerzitu dostal?
Zavolal, zjistil si potřebné termíny, dal dohromady své portfolio, sedl do auta a odjel do Turína. Na místě pak proběhlo několik konzultací nad mými pracemi, kdy jsem během pár dní musel navíc vyhotovit několik zadaných projektů, a pak už jsem několik týdnů jen napjatě čekal na výsledek. A ono to vyšlo.
* LN Které značky jsou mezi mladými designéry oblíbené, ke kterým mají úctu, které modely aut jsou legendární a ze kterých se učíte?
Pokud se bavíme o automobilových značkách, tak mi to tak trochu připomíná efekt, kdy žena s rovnými vlasy by dala vše za kudrnaté a naopak. Mám tím na mysli, že bych mohl na prstech jedné ruky spočítat, kolikrát jsem za celé to období, co jsem v Itálii, slyšel, že by Italové chválili auta z vlastních řad. A ke komu mají úctu? Jednoznačně k americkému kontroverznímu designérovi Chrisu Bangleovi. Tím nechci říci, že by se ho někdo pokoušel napodobit, ale jeho „křivky“ se zkrátka berou za svaté. Pokud jde o zahraniční studenty, tak ti jsou naopak učarováni čímkoliv, co vyjde ze studia Pininfarina.
* LN Dají se možnosti studenta z Itálie porovnat například se studentem, který podobný obor studuje v ČR?
Sám jsem byl studentem dvou uměleckých škol u nás a musím říci, že ne. Máme sice mnoho kvalitních profesorů i talentovaných studentů, možnost zajímavých stáží, ale takové zázemí, jako má v tomto oboru Itálie, tu prostě není.
* LNO co je český student ochuzen, nesetkává se například se špičkovými designéry jako vy?
V Čechách máme řadu špičkových designérů a já rozhodně netvrdím, že by současní Italové byli o mnoho napřed, ba naopak – zatímco Ital „usíná“ na slávě, již mu vybojoval jeho předek, Čech se to snaží s maximálním nasazením vydřít sám a podepisovat se svým jménem. Český student si jen nemůže moc vybírat, pokud jde například o praxi ve firmě. Na druhou stranu není špatné poslouchat rady profesora, jenž je zodpovědný za design Lamborghini Gallardo.
