Průběžný klubový festival Stimul vznikl v roce 2005; probíhá vždy na jaře a na podzim. Vloni získal nový prostor k pořádání akce, pražské Divadlo Archa, a změnil i koncepci - samostatných večerů ubylo a koncerty se dramaturgicky propojily.
Aniž by slevil ze své hudební jinakosti, má Stimul stále vyšší úroveň, větší úspěch a silnější odezvu publika. Dokazuje to i letošní přeplněný koncert hvězdy elektronické scény Amona Tobina (25. dubna), ale zejména množství návštěvníků, které v minulém týdnu přilákalo vystoupení experimentátora Mikea Pattona s trojicí Zu a u nás stále poměrně málo známého elektronického dua Matmos den poté.
Radost z 2:0 První den zahájil svým laptopovým setem český projekt Upejr. Pro někoho prakticky neposlouchatelná, pro jiného až příliš hlasitá změť hluku a elektroniky zdánlivě bez ladu a skladu byla vynikajícím úvodem do celého večera, kde se hranice termínu „hudba“ překračovaly téměř neustále.
Těžko říct, zda se Upejr nemohl zdržet déle; předlouhá pauza k tomu vybízela. V té se na pódiu objevil také ředitel festivalu Jan Vávra, omluvil zpoždění a ubezpečil, že Patton skutečně vystoupí: „Nejpozději za dvacet minut.“ Snad kdyby na rovinu řekl, že se italští Zu chtějí dodívat na fotbal (Itálie vyřadila ten večer Francii), odpustili by diváci dlouhou pauzu spíš.
Možná by země každé kapely měla v den koncertu vyhrávat ve fotbale, protože jim to evidentně svědčí. Rozesmátá trojice s „Američanem naladěným na veselou italskou vlnu“ Pattonem se s publikem přivítala až po desáté. Sestavu baskytarista, bubeník a saxofonista doplňoval právě Patton se svým mixpultem a vokálem, a i když toho ve srovnání s muzikanty ze Zu tolik neudělal, strhával téměř veškerou pozornost hlavně na sebe. Do hudby Zu, asi nejlépe definovanou jako mix punku a freejazzu, předváděl sotva uvěřitelné hlasové a zvukové kreace, které kdysi dotáhl k dokonalosti na sólovém albu Adult Themes for Voice (1996). Coby součást skladeb Zu byl jeho hudební terorismus přece jen „normálnější“, přístupnější a i zábavnější.
Zábava vůbec byla výrazným charakterovým rysem celého koncertu. „Teď budu znít jako Pearl Jam. (...) Ha, je to spíš Tom Waits, že,“ vtipkoval Patton. Až na několik úletů (italské notování v přídavcích) se skutečného hlasu zpěváka nikdo nedočkal. Předpokládalo se, že publikum, poučeno z českého vystoupení Pattonova projektu Fantômas v roce 2001, skutečně žádné Faith No More neočekává. Král je mrtev dávno, ať žije král! Dotažená tečka Druhý den festivalu se o program rozdělila ukrajinská „laptop lady“ Zavoloka s dvojicí Matmos. Na rozdíl od kolegy Upejra vytvářela experimentátorka z Ukrajiny docela líbivé plochy se smyčci a nasamplovanými vokály a postarala se o nejmírnější a nejklidnější vystoupení. Ale ani elektronické experimentální duo (naživo v Praze ovšem trio) ze San Franciska Matmos už nikoho nešokovalo; naopak svými originálními, dotaženými projekcemi zařídili perfektní audiovizuální tečku.
Jejich hudba (prokládaná vtipnými hláškami jednoho z frontmanů) jsou elektronické kompozice s množstvím samplů, které naživo působí mnohem zajímavěji než na albu (poslední Supreme Balloon vyšlo letos), takže k výrazným projekcím tvoří vhodného sparingpartnera a pozornost (i tvorby ne zcela znalých) diváků dokáží udržet bez problémů a „s radostí“.
Přídavku Matmos patřil závěr celého festivalu, v jeho historii zřejmě nejúspěšnějšího. Zaslouženě!
***
HODNOCENÍ LN ****
Festival Stimul: Mike Patton + Zu, Matmos
17.-18. 6., Divado Archa, Praha
