JERUZALÉM Když okolní arabské země zaskočily v roce 1973 Izrael svým vojenským vpádem, byla u kormidla moci první a doposud jediná premiérka Golda Meirová. A jakkoliv sejí podařilo horko těžko získat podporu obyvatel židovského státu, mnozí ji za nepřipravenost během tzv. jomkipurské války obviňují.
Nyní míří do premiérské - a v Izraeli tedy z hlediska pravomocí rozhodující - funkce další žena, ministryně zahraničí Cipi Livniová. Podařilo se jí vyhrál středeční primárky vládní strany Kadima a nyní se pokusí sestavit nový kabinet, z jehož čela odchází Ehud Olmerl. Již výsledek stranických voleb ale není pro Livniovou dobrým začátkem. Původně prorokované jasné vítězství se po sečtení všech hlasů změnilo v mimořádně těsný výsledek. Charismatická šéfka izraelské diplomacie měla navrch o pouhé 1,1 procenta hlasů, což v absolutních počtech znamená 431 lístků.
Ozývají se tudíž kritici, podle nichž to není silný mandál - jak 7. hlediska rozhádané izraelské politické scény, lak v souvislosti s napětím panujícím kolem Íránu.
Livniová je také ještě předtím, než sejí podařilo do premiérského křesla vůbec usednout, srovnávána se svou předchůdkyní ze 70. let.
Hlavní rozdíl je samozřejmě generační. Na rozdíl od „Goldy" -jak je Meirová v Izraeli familiárně přezdívána-je právnička Livniová už jen potomkem bojovníků za nezávislost. Ale mnohým to nevadí. „Měli jsme už u vlády příliš mnoho generálů," svěřil se agentuře Reuters 30letý Michal Margalit.
