Dlouhá léta mlčení nyní narušila biografie Petra Sýkory, která se zaměřuje na prvorepublikovou básníkovu kariéru. Dozvíme se z ní hodně nejen o Macharovi, ale také o tehdejší politice a publicistice.
J. S. Machar patřil již před válkou k nejbližším Masarykovým přátelům. Za první světové války se co vídeňský Čech podílel na špionážní činnosti Maffie proti RakouskuUhersku, za což byl i krátce vězněn. Po válce se stal poslancem Národního shromáždění a v srpnu 1919 generálním inspektorem vojska. V této funkci se věnoval především osvětové činnosti a péči o vojáky, zároveň se však stal terčem nevybíravých útoků především levicového a klerikálního tisku, který ho, jak píše Sýkora, obviňoval, že je „zběsilý militarista, prospěchář, neodborník a vůbec vrták nejhoršího ražení“. Machar si nedokázal získat v armádě autoritu, a když v roce 1924 spadl při přehlídce v Opavě z koně, dal od něj ruce pryč i jeho ochránce na Hradě. Machar byl penzionován a vrátil se k literární činnosti.
Od poloviny 20. do konce 30. let Machar patří k nejvýraznějším kritikům neduhů československé demokracie. Petr Sýkora sleduje Macharovu radikalizaci na půdorysu jeho vztahu k T. G. M. Do počátku 30. let udržovali oba muži celkem přátelské vztahy, byť zkalené okolnostmi Macharovy abdikace. V roce 1932 však Machar zasílá Masarykovi dopis, v němž kritizuje korupci Hradu a jeho účinkování v Gajdově a Stříbrného aféře. Prezident odpovídá blahosklonným listem, který podle Sýkory obsahoval jen „mlžení, výmluvy a nepravdy“. Machar prožívá velkou deziluzi, odmítá pozdější Masarykovy nabídky ke smíru a stává se kritikem Hradu a jeho politiky.
Sýkorova kniha přináší mnoho neznámých nebo málo známých detailů o prvorepublikové politice a publicistice. Dnešní čtenář, který má o první republice i Masarykovi většinou idealizované představy, bude asi překvapen hrubostí a zavilostí tehdejších polemik a bezskrupulózností „tatíčka“. Na druhé straně ale měly tehdejší publicistické rozmíšky svůj zvláštní půvab: málokdo si dnes dokáže představit, že před osmdesáti lety komentovali básníci politickou situaci v denním tisku ve verších. Takto psal Machar například v roce 1934 o lehkomyslnosti národa: Krov praská, v suterénu nářek,/ dům otřásá se, puká zem -/ sem šampus, ženské, jazz! A žijeme!/ A tančme! A čert všecko vem!
***
LITERATURA FAKTU VYŠLO ČESKY Básník proti Hradu Petr Sýkora Vydalo nakladatelství Libri, Praha 2009. 247 stran.
