Kritický čtenář novin musí mít pocit, že nejhorší věci na světě jsou ty, které ti šmoci občas napíšou. Ale na žebříčku profesionálních frustrů stojí obvykle mnohem výše ty články, které autor NENAPSAL a někdo mu je vyfoukl: konkurent či historie. Proč? Nebylo místo. Hloupý editor či nekompetentní šéf téma zařízl. Nejhorší je však důvod „nestíhám“, což znamená neschopnost a lenost.
Chtěl jsem napsat do sobotních novin text Až bude Senát rudorůžový a risknout další nejistou předpověď. Nenapsal bych „ČSSD dnes získá 12 senátorů“, tak daleko si ani Chlívníci nevěří. Tvrdil bych: Senát zrudne; ne-li dnes, pak nejpozději příště. Ale nestíhal jsem...
Volby do Senátu dlouhodobě vyhrávala pravice - až jsme bez výjimky přijali vysvětlení o „disciplinovaných pravicových voličích“. Tato explanace se nejpozději před dvěma lety ukázala zcela ujetá.
Do chvíle, než profesionálové jako Tomáš Lebeda či Klára Vlachová přijdou s tvrdými daty, pokusím se čtenářstvu vnutit hypotézu jinou: v senátních volbách u nás vyhrává z definice opozice. Motivace „vládního“ voliče tahat se k urnám je nízká, zato opoziční nespokojenci si šanci vrátit úder nenechají ujít.
Žili jsme v bludu proto, že téměř všechny volby do Senátu probíhaly za panování ČSSD; frustrovaní pravicoví voliči to vládě dali sežrat alespoň přes druhořadé volby senátní.
1998: Vládne ČSSD s podporou ODS, volby vyhrává nově vzniklá Čtyřkoalice - získává polovinu ze všech křesel (13 ze 27).
2000: Opoziční Čtyřkoalice vítězí v téměř dvou třetinách senátorských soubojů (17 z 27). 2002: Vládu přebírá ČSSD s lidovci a Unií svobody. Senátní volby vyhrává ODS (třetina mandátů), strany doposud dominující Čtyřkoalice, které vstoupily do Špidlovy vlády, získávají každá jen jediného senátora!
2004: ODS získává více jak dvě třetiny všech křesel (18 ze 27), naopak hlavní vládní strana nevybojuje ani jedinou (!) senátorskou sesli. 2006: Výsledek teorii rozporuje, ale jen zdánlivě. Vládne sice Mirek Topolánek, ale vládne bez důvěry. Senátní volby jsou pokračováním letních parlamentních a zúčtováním s Paroubkovou strategií totální obstrukce. ODS získává polovinu mandátů - i proto, že vládní voliči se navzájem podpoří, zatímco vzájemná podpora mezi ČSSD a KSČM je mnohem vlažnější.
2008: Drtivé vítězství sociální demokracie: 85 procent mandátů (23 z 27, k tomu jako bonus jeden kovaný komunista).
2010: ČSSD vítězí, má 12 křesel. Proč nevyhrála výrazněji? Senátní volby pár měsíců po těch parlamentních jsou nejnejistější. Na jedné straně opakujeme volbu z počátku léta, na druhé straně už reagujeme na vládní kroky.
Není-li situace mimořádná (jako v patovém roce 2006 nebo při prvních volbách o deset let dříve), je motivace vládních voličů nižší než těch naštvaných. Při tradičně nízké účasti těch pár hlasů stačí.
Proto: Nestane-li se nic neočekávaného, bude v roce 2012 Senát ještě červenější.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ redaktor LN
