* LN Shodou okolností se o energetické bezpečnosti a jádru dost mluvilo i před neštěstím v Japonsku. Jaké otázky do této debaty teď přináší „případ Fukušima“? Jakou přináší zprávu o stavu jaderné energetiky?
Václav Cílek: Existují dva druhy sdělení -mediální a reálné. V mediálním světě případ Fukušima říká, že jaderná energetika je nebezpečná a mělo by se od ní utéct. V tom reálném se ukazuje, že jaderná elektrárna v tektonicky aktivní zóně je problém, ale že Japonsko stejně nemá mnoho jiných možností, jak být energeticky soběstačné. Myslím, že by mohlo dojít k dalšímu posunu v konstrukci a bezpečnosti jaderných elektráren, a to by časem mohlo vést k jejich většímu rozšíření. On totiž ani svět nemá mnoho možností, jak se relativně lacino dostat k velkým objemům energie. Teď jsme energeticky sytí, takže zdůrazňujeme hrozby, až budeme mít energetický hlad, budeme je bagatelizovat.
Martin Sedlák: Já bych to shrnul tak, že po Černobylu se dlouho dařilo vyhýbat vážnějším problémům. I díky tomu, že obavy z další katastrofy pomohly vytvořit přísnou kontrolu. Ukazuje se ale, že chyby se prostě bohužel nevyhýbají ani přísně kontrolovanému nukleárnímu průmyslu. Ukázkovým šlendriánem nezvládnutého dozoru je třeba britský závod na přepracování vyhořelého jaderného paliva, kde měsíce unikal „ztracený“ roztok, který obsahoval dost materiálu na dvě desítky jaderných náloží.
Miroslav Zajíček: Lidský faktor samozřejmě představuje problém vždy. Když bychom zůstali u Japonska, stojí za zmínku Tokaimurský incident z roku 1999. Zaměstnanci malého přepravovacího závodu manipulovali s obohaceným uranem tak nešikovně, že způsobili řetězovou reakci, smrt dvou kolegů a ozáření stovek venkovanů. V roce 2002 zase vyšlo najevo, že některé bezpečnostní prověrky a zprávy o provedených opravách v několika jaderných elektrárnách (patřili společnosti TEPKO, která vlastní i Fukušimu) byly zfalšovány, a muselo být proto dočasně uzavřeno 17 reaktorů. Jen o dva roky později přitom pára z prasklého potrubí, které neprošlo po dvě dekády kontrolou, usmrtila pět zaměstnanců jaderné elektrárny Mihama 3.
Jinak ale byla až do letoška historie jaderné energetiky v Japonsku v zásadě bezproblémová. A to v zemi pochází zhruba třetina elektřiny z atomu a v provozu je tam 55 reaktorů. Paradoxem je, že ten nejnovější a nejmodernější z nich - Shika -musel být v roce 2006 týden po svém spuštění zastaven na základě soudního příkazu se zdůvodněním, že podle místních obyvatel - ano, slyšíte dobře - se jeho konstrukce dostatečně nevypořádala s riziky velkých zemětřesení...
František Janouch: Havárie ve Fukušimě přišla velice „nevhod“. Aby mi bylo rozuměno: svět spotřebovává energii strašně nerovnoměrně. Zhruba čtvrtina lidstva pohltí každý rok rovné tři čtvrtiny vyrobené energie, a tři ze čtyř lidí se naopak musejí podělit o tu zbylou čtvrtinu. Řada - nazvu to zjednodušeně - civilizačních parametrů, třeba dětská úmrtnost nebo průměrná délka života, přitom přímo koreluje s energetickou spotřebou. Čím je vyšší, tím jsou čísla příznivější.
A teď si uvědomme, že čistý denní přírůstek obyvatelstva naší planety činí skoro 250 000 lidí. Pokud nechceme, aby se situace dále zhoršovala, pak pro pouhé zachování současného neradostného energetického stavu bychom museli pouštět do provozu elektrárnu o výkonu jednoho temelínského bloku každé 3-4 dny! Jaderná energie přitom představuje nejlevnější a nejspolehlivější zdroj. Investice na výstavbu švédských reaktorů byly splaceny po 25 letech a dnes dodávají zdaleka nejlevnější elektřinu! Staly se z nich zlatonosné slepice.
Miroslav Zajíček: Kdyby to opravdu byly zlatonosné slepice, budou se investoři předhánět kde a kdy je postaví. A to se neděje. Argumentovat, že „elektrárny se zaplatily za 25 let“ není úplně nejlepší. Který investor půjde do rizikového megaprojektu s tím, že benefity z něj pocítí v lepším případě za čtvrt století? Většinu jaderných elektráren by bez státních záruk a dotací nikdy nikdo nepostavil.
* LN Lze z téhle konkrétní havárie vyvodit nějaké obecné závěry? Nebo jsou pokusy o zobecnění spíš chybou?
František Janouch: Řekl bych, že nic moc z toho vyvodit nelze. Když spadne dopravní letadlo, nepřestaneme přece létat. A zkáza Titaniku také neznamenala konec lodní dopravy, že...
Martin Sedlák: Pár věcí snad přece jen říci lze. Například padl předpoklad, podle nějž pevný kontejnment, tedy ochranná obálka reaktoru, dokáže účinně udržet radioaktivitu. Jak se tady bohužel ukázalo - nedokáže. Obecně pak platí, že stoupá riziko havárie v obstarožních reaktorech. Průměrné stáří jaderných elektráren roste a nyní se pohybuje okolo 24 let. Řada zemí plánuje prodloužení projektované životnosti. To však vede ke ztrátě původních vlastností u klíčových součástí a přibývá nehod. U jaderných elektráren, nezávisle na typu reaktoru, začíná proces stárnutí právě po dvaceti letech provozu...
Miroslav Zajíček: jenže pořád ještě přesně nevíme, co všechno se ve Fukušimě stalo a co se v tamních reaktorech přesně děje, takže by bylo opravdu chybou něco zásadního začít vyvozovat už teď.
Václav Cílek: Ještě chvíli počkejme. Můžeme ale zatím přemýšlet o zajímavých paradoxech: celá tato obrovská havárie, která „otřásla světem“, zasáhla z celkového hlediska jen pár procent japonské populace a území. A přesto má tato skoro lokální katastrofa velký dopad na světovou ekonomiku. Představte si, kdyby zemětřesení otřáslo oblastí Los Angeles, kde se to už roky čeká. Krachovaly by pojišťovny, zajišťovny, padaly by burzy i kurz dolaru a s ním by se zbláznily ceny komodit. Podobně se dá spekulovat o zemětřesení v Káhiře s jejími špatně postavenými domy anebo v třicetimilionovém Mexico City.
* LN Jaderné elektrárny dnes používají několik typů reaktorů. Ve Fukušimě konkrétně fungují reaktory varné (BWR). Diskvalifikuje aktuální neštěstí do budoucna nějak tuto technologii ve prospěch technologií konkurenčních?
Miroslav Zajíček: Když odhlédneme od toho, že varné reaktory tohoto typu nejsou v současnosti na trhu nabízeny, protože se jedná o starší typ zařízení, pak konkrétní typ neměl na průběh havárie zásadní vliv. Třeba tlakovodní reaktor by se zachoval za daných podmínek velmi podobně.
Martin Sedlák: Stávající elektrárny v řadě zemí ale varné reaktory mají. A protože jsou to zařízení problematická, stálo by za to se nad jejich bezpečností zamyslet. Už proto, že varný reaktor má například komplikovanější systém potrubí a armatur havarijního chlazení než tlakovodní zařízení. Navíc se do něj řídicí tyče zasouvají dnem, takže k nouzovému odstavení u něj nestačí pouze gravitace, ale vyžaduje i další funkční bezpečnostní systém. Proto potřebují varné reaktory vlastní napájení, které bude fungovat i při extrémních podmínkách, což zvyšuje riziko havárie.
* LN Jsou teď v provozu ještě nějaké jaderné elektrárny, kterým kvůli umístění a použité technologii hrozí obdobné potíže? František Janouch: Na to bych snad odpověděl jen tak, že na světě je dnes v provozu více než čtyři sta energetických jaderných reaktorů různého typu...
Miroslav Zajíček: Ona technologie nehraje tak podstatnou roli. Klíčová je shoda okolností. Ve světě je asi pětina jaderných elektráren umístěna v oblastech s významnou seizmickou aktivitou. Jsou to například všechny elektrárny v Japonsku, z nichž drtivá většina navíc leží na břehu moře... Ovšem předpokládám, že havárie ve Fukušimě jistě vyvolá opatření, která zabrání tomu, aby se podobný případ v tomto rozsahu opakoval. Na druhou stranu, může se stát zase něco jiného. Nikdy nelze předvídat vše a i velmi nepravděpodobné události se občas udějí.
Martin Sedlák: Jsou tu ovšem i jiná než jen přírodní rizika. Třeba liberalizace trhu s elektřinou přinutila provozovatele jaderných reaktorů ke snižování nákladů, včetně omezení investic do zlepšování bezpečnosti. Majitelé rovněž intenzivněji využívají reaktory navýšením provozního tlaku a teploty i stupně vyhoření paliva. To vše samozřejmě zrychluje stárnutí jaderných elektráren a snižuje úroveň bezpečnosti.
* LN Pokud by vedly současné události k útlumu jaderné renesance, o níž se v posledních letech prakticky celosvětově mluví, jaké to bude mít z dlouhodobého hlediska důsledky na energeticko-bezpečnostní situaci v Evropě?
Václav Cílek: Je dobré si uvědomit, že dřív nebo později se budeme potýkat s nedostatkem energie, a to povede k přehodnocení mnoha stanovisek. V Česku bude stačit odstavení ropovodu Družba, abychom byli rádi, že máme Temelín. Rovněž pokud by se teplárenské uhlí mělo podstatně zdražit, budou lidé přecházet na plyn, ale možná také na elektřinu. Je nutné mít nějaký solidní domácí energetický zdroj, kterým do určité míry můžete kompenzovat výpadky dovozu.
Jinak z hlediska válek, lidských obětí a ekonomických ztrát je pochopitelně nejvíc nebezpečným energetickým zdrojem ropa. Rovněž lidské ztráty při těžbě uhlí se sumárně pohybují v desetitisících. Byly roky, kdy v čínských rodinných dolech každoročně umíralo pět až sedm tisíc lidí.
František Janouch: Pokud by opravdu došlo k nějakému zavržení jádra, bylo by to velice špatné. Už v roce 1977 napsal Andrej Sacharov článek Jaderná energetika a svoboda Západu, v němž varoval před zřeknutím se atomu. Tenkrát jej politici nevzali příliš vážně. A nebere ho dnes vážně ani Angela Merkelová, když se rozhodla pozastavit dočasně provoz všech reaktorů postavených před rokem 1980. To není moudré politické rozhodnutí, spíše je z něho cítit hysterie. Dobře je to patrné na příkladu Švédska. Tamní parlament v roce 1982 pod vlivem hysterické protijaderné kampaně rozhodl o zastavení provozu všech jaderných elektráren v zemi nejpozději do roku 2010. A co se stalo loni? Parlament jednak zrušil časové omezení a dokonce dovolil výstavbu nových atomových zdrojů.
Miroslav Zajíček: Já bych velmi oponoval představě, že jádro prožívalo jakoukoli renesanci. Jedinou zemí, kde se v poslední době významněji investovalo do výstavby jaderných zdrojů, byla Čína, kterou z politických důvodů netíží problémy, jimž čelí jádro ve svobodném světě: jednak nemá problém s veřejným míněním. A co je asi ještě důležitější - nemá jej ani s rizikem dlouhodobé investice, neboť výstavbu provádí státní investor a financují státní banky, vše s několikanásobnými státními zárukami. Největším protivníkem jádra totiž nejsou rizika bezpečnostní, ale finanční. Pro jadernou energetiku je zkrátka charakteristický nepříznivý poměr mezi návratností a rizikem. Všimněte si, že kromě Číny o větších investicích do jaderných zařízeních uvažují jen státem vlastněné nebo jištěné společnosti v zemích jako jsou Spojené arabské emiráty, Vietnam, Indie, Turecko...
O zastavení jaderného boomu nerozhodly ani havárie ve Three Mile Island, ani v Černobylu. A dokonce o něm nerozhodlo ani ideologicky motivované odstavení již dokončené stavby v rakouském Zwentendorfu. Rozhodla o tom ekonomická nenávratnost většiny projektů. Všimněte si, že atomový boom skončil ještě před rokem 1979, tedy před první velkou jadernou havárií.
Martin Sedlák: Ano, třeba v Evropské unii se stavějí pouhé dva moderní jaderné reaktory. Finský je už skoro dvakrát předražený oproti původnímu plánu, francouzský šlape v podobných stopách. A lépe na tom nejsou ani nabídky jiných dodavatelů. Ruský výrobce nabídl Turecku elektrárnu, která by vyráběla elektřinu dráže, než se pohybuje dnešní cena. Investoři opravdu o jádro nemají zájem. V našich poměrech můžeme považovat za ilustrativní příklad nových reaktorů v Temelíně. Zelení odešli z vlády, a cesta k dalším reaktorům by tak měla být volná. Ale ČEZ naopak vzápětí oznámil, že projekt zatím o pár let odkládá...
* LN Máme teď přemýšlet spíš o tom, jak napříště jaderné elektrárny a úložiště ještě lépe zabezpečit; nebo spíš o tom, jak se závislosti na jádru zbavit?
Miroslav Zajíček: Ani jedno, ani druhé. Spíš máme maximálně dbát na dodržování bezpečnostních standardů a dál nechat věcem volný průběh - tedy ani uměle neomezovat, ani uměle nepodporovat jadernou energetiku. Ať sama ukáže, jestli se umí prosadit v konkurenci s jinými zdroji.
František Janouch: Nesouhlasím. Přirozeně je třeba jadernou energetiku dále vyvíjet a udělat nakonec nějaké rozhodnutí ohledně úložiště. Proč toto rozhodnutí nedělá žádné potíže třeba ve Švédsku či ve Finsku? V těchto zemích bylo navíc rozhodnuto, že vybudovaná úložiště budou definitivně uzavřena až za nějakých 50-60 let, protože z palivových článků bylo zatím použito pouze několik málo procent energie, obsažené v uranu. Lze celkem s jistotou tvrdit, že reaktory dalších generací dokáží z tohoto „odpadu“, získat více energie.
Václav Cílek: Já si zas myslím, že by byl pochopitelně lepší nějaký technologický průlom, který by nám umožnil se bez jádra časem obejít. Jenže to je teď samozřejmě pouhá teorie. Podíváme-li se ale na celou věc šířeji, pak jsou dvě „komodity“, které bude i za jakékoliv krize Evropa či svět vždy potřebovat - potraviny a energie. Může se tedy stát, že budeme přemýšlet, kde vybudovat další jaderné elektrárny, které by zásobovaly Německo i další země. V takovém případě by se nám tady sice hromadilo jaderné riziko i jaderný odpad. Ale třeba to bude jediná cesta, jak se vůbec ekonomicky udržet...
Martin Sedlák: Ten zmiňovaný širší pohled nabídly české ekologické organizace, když loni představily koncepci Chytrá energie: konkrétní, propočtený a podrobný plán, jak zelené inovace a nová odvětví mohou Česko postupně osvobodit od závislosti na uhlí i uranu či dovozu ropy a plynu. Ten návrh vychází hlavně z výsledků Pačesovy komise a další propočty vypracoval renomovaný Wuppertalský institut v Německu. Vyplývá z něj, že můžeme zajistit dostatek energie pro zdejší domácnosti a průmysl, aniž bychom museli rozšiřovat uhelné doly a stavět nové reaktory.
A pokud jde o otázku na atomové elektrárny, počítá ten program s tím, že ty stávající pojedou do konce své životnosti a další už se stavět nebudou. To je naprosto realistické, když si uvědomíme, že spotřeba energie v domech, zejména díky zateplování, může klesnout zhruba o 60 procent. řekl bych, že místo atomu má smysl investovat spíš do chytřejších technologií v průmyslu.
Diskutující
František Janouch jaderný fyzik
Václav Cílek geolog
Miroslav Zajíček ekonom, analytik energetických trhů
Martin Sedlák energetický expert Hnutí Duha
***
Já bych velmi oponoval bludné představě, že jádro v posledních letech prožívalo nějakou renesanci. Masivněji do něj investovala pouze Čína. Miroslav Zajíček ekonom
