Socioložka Jiřina Šiklová v knize Matky po e-mailu znovu píše otevřeně o situacích, které potkávají lidi na sklonku života. Čerpá i ze svých zkušeností životem otřískané matky a babičky.
Před stářím a smrtí není úniku. Přesto se o to moderní člověk snaží čím dál víc. Zavírá oči před zrcadlem, noční výživné krémy proti vráskám jí pomalu noc co noc přímo z dózy lžící. Biologické hodiny ale tikají bez slitování. Obtížné chvíle pokročilého věku jsou nám totiž životem chystány neodvratně.
Je to čím dál větší umění stát se jednoho dne důstojně starým. Vždycky bylo, jenže za posledních pár desetiletí se svět starců a stařen v rozvinutých zemích světa nemilosrdně změnil. Kde je vlastně jejich místo? Mají do bezvědomí juchat s mladými a snažit se nedat na sobě nic znát? Známe to ze svého okolí a popravdě řečeno, je to dost směšný pohled.
Řešením není ani uvázat si šátek, opatřit si nůši a chodit v pohodlných filcových bačkorách den za dnem na klestí, nebo ve vytahaných teplácích sedět na lavičce, pobafávat z fajfčičky a drobit v parku ptactvu pečivo. Všechno je jinak, svět se řítí kolem důchodců rychlostí světla a dává jim jasně pocítit, že tahle Země není pro starý. Umřít vás nenechají, medicína udělá, co může, ale k životu vás vlastně taky pustit nechtějí.
Demografické údaje nabízejí jasná čísla. Zatímco dnes na 100 lidí v produktivním věku připadá 37 lidí v důchodu, v roce 2060 to bude už 72 lidí ekonomicky závislých. S tím se už teď nedá nic dělat, ti lidé jsou již narození. Tak to prostě bude.
Jak velmi se do téhle situace hodí užitečné knihy Šiklové, autorky zkušené teoreticky, ale také dostatečně otřískané životem matky a babičky. Po Deníku staré paní a Dopisech vnučce je tu znovu velmi praktická příručka pro všechny, co si nevědí rady. S čím? S takovými malichernostmi, na které se jaksi v hektickém světě výkonu a spotřeby nikdy nenajde čas. Například jak mluvit s blízkými o blížící se smrti nebo jak pomoci v šedesáti letech důstojně dožít vlastním rodičům a přitom mít ještě aspoň nějaký čas na vnoučata a vlastní život, třeba ještě i aktivně sexuální nebo společenský.
Šiklová je v těchto věcech spolehlivý a vítaný ledoborec tabuizovaných témat. Jenže jakápak hra na tabu ve světě, kde se staří a nemocní budou už brzy starat ještě o starší a nemocnější. Nejvyšší čas učit se konkrétním dovednostem.
***
Jiřina Šiklová: Matky po e-mailu 162 str, vydal Kalich 2009
