WASHINGTON/PRAHA V roce 1986 americký senátor Al D’Amato nesouhlasil s jedním z navrhovaných vojenských zákonů. Rozhodl se proto k obstrukcím - v Senátu mluvil nepřetržitě 23 hodin a 30 minut. Během svého projevu mimo jiné četl i washingtonský telefonní seznam. Podobnou obstrukci použil i o šest let později - tehdy sice mluvil jen patnáct hodin, zároveň však obohatil svou řeč i o zpěv známé americké písně South of the Border (Down Mexico Way).
Rekordmanem v takzvaném filibusteringu nebo filibusteru (jak je označována velmi dlouhá řeč v zákonodárném sboru) je ale v USA senátor James Strom Thurmond, který 28. srpna roku 1957 mluvil bez přestávky 24 hodin a 18 minut.
Termín filibuster byl poprvé použit v roce 1851 a pochází ze španělského slova filibustero, což znamená pirát - v přeneseném slova smyslu tak začali být označováni lidé, kteří si uzurpovali pódium, řečnický pultík sami pro sebe.
Taktiku filibusteru využívá většinou menšina, která se tak snaží zdržovat rozhodnutí většiny a donutit ji k novému jednání a kompromisu. Zejména v americkém Senátu je tato obstrukce velmi oblíbená vzhledem k tomu, že zde není omezena délka řečnických vystoupení. Například v letech 1999 až 2002 došlo na senátní půdě k 58 obstrukcím formou filibusterů. Jedním z prvních politiků, kteří praktikovali filibustering, byl římský senátor a vojevůdce Cato mladší, jeden z hlavních odpůrců Julia Caesara. Když se mu nelíbil určitý schvalovaný zákon, odsouval hlasování o něm tím, že neustále mluvil, až do noci. A vzhledem k tomu, že veškerá legislativa tehdy musela být schválena do soumraku, tato taktika mu vycházela. Tedy až do roku 59 před Kristem, kdy Caesar zabránil dalšímu obstruování tak, že nechal Catona na zbytek dne zavřít. Chtěl totiž, aby jím navrhovaná pozemková reforma tehdy prošla.
Filibuster jako nátlakový prostředek užívají i zákonodárci v britském parlamentu. Již v roce 1828 zde Henry Broughman mluvil bez přestávky šest hodin, v roce 1983 zase John Golding blokoval schválení zákona o telekomunikacích řečí dlouhou více než 11 hodin.
Poslanci a senátoři ve světě často blokují jednání i podáváním tisíců pozměňovacích návrhů a v japonském parlamentu je zase proslulé provokativní zdržování tajných hlasování.
Kanadští zákonodárci například v roce 1997 k jednomu ze zákonů podali 11 500 pozměňovacích návrhů. Ve Francii zase poslanci před čtyřmi lety nesouhlasili se zákonem týkajícím se podílu státu ve společnosti Gaz de France. Aby předpis zablokovali, měli k němu rekordních 137 449 připomínek.
Titulky „Kaddáfí ,filibustroval‘ jednání OSN“ přinesla světová média i v souvislosti s vystoupením libyjského vůdce loni v září na Valném shromáždění OSN.
Kaddáfí sice tehdy nezdržoval přijetí nějakých zákonů, nicméně nezvykle si uzurpoval řečnický pultík na dlouhých sto minut. A proslov měl tak vyčerpávající, že ho neustál ani jeho tlumočník. Dvacet minut před koncem řeči jen vykřikl do sluchátek, že už nemůže, a zkolaboval.
