„Co mám teď zpívat do melodie, kterou jsem si sobě ukrad, himlmordyjé?!“ Když zavyje elektrický šraml kapely Rudovous, zapadnou do sebe vychytané detaily s řáholeckým rabiátstvím. Album nazvané podle vsi Krankoty někdy zní jako hospoda na nebesích, exaltovaně vyvyšovaná už dryáčnickým hlasem Martina Čížka. Jindy visí ve vzduchu banalita Intimního osvětlení a Homolkových. Pro českou hospodskou scénu, tedy kapely jako Rudovous, Echt! nebo Pláče kočka, je společná jedna věc. Styl kapel mívá svoje limity, ale každá přivedla na svět několik výborných písniček, jejichž zpěv či hulákání zvyšuje životní úroveň. „Z toho nebudu slavnej ani bohatej, / zase lidi řeknou: To je Bruce Willis chudejch,“ dí realisticky zpěvák Čížek. Těžko najít někoho z českého „pravého“ popu, kdo by souvisel s Rudovousem: to už by spíš vhodnými hosty kapely byli Karel Effa a Josef Hlinomaz. Ještě zmínit visačku kvality: Natočeno u Ondřeje Ježka, který se pro nezávislou scénou stal tím, čím duo Petr a Pavel Orm pro disko. Pavel Klusák Rudovous: Krankoty.
CD vydal Rudovous.cz, 2010.
