Sociální demokracie uveřejnila svůj „program proti krizi“ ve dvaapadesáti bodech. Jaká je kvalita tohoto souboru opatření z nepolitického hlediska? Co je v programu správně?
„Silná závislost země na vývozech a dovozech bezpochyby povede k závažnému importu světové recese... Již dnes zaznamenáváme citelný pokles zahraničních objednávek, masové propouštění... Jasné brzdné efekty zaznamenává poptávka ve stavebnictví, přísnější poměry jsou v poskytování úvěrů a hypoték. Hospodářská recese se tedy v ČR projeví se zpožděním, které může kulminovat až v druhé polovině příštího roku,“ stojí v preambuli programu. Toto hodnocení situace je realistické. Rovněž vyjádřením respektu vůči politice České národní banky se autoři programu neuchylují od odborného konsenzu. Program sice opomíjí roli investičních pobídek při tvorbě nadbytečných kapacit v automobilovém průmyslu, ale budiž, sebekritiku nelze v politickém dokumentu očekávat.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Zmíněných 52 bodů lze rozdělit do skupin: a) ekonomicky racionální a relevantní; b) návrhy snad rozumné, avšak bez přímého vztahu k aktuálním problémům; c) samozřejmosti, všeobecnosti a „hraběcí rady“; d) kontraproduktivní body, jež by ekonomiku poškodily.
Z první skupiny lze zmínit především návrh na odložení privatizace. Při současných nízkých cenách akcií by prodej státních podniků skutečně vynesl podstatně méně, než činí jejich skutečná hodnota. Z volebních preferencí je jasné, že ČSSD chce odsunout termín privatizace za rok 2010, ale tato účelovost nic nemění na ekonomické racionalitě tohoto návrhu.
Racionální je i návrh na „přijetí opatření umožňujících urychlené navýšení kapitálu: subjektům ve vážné hospodářské situaci hrozí bez navýšení kapitálu regulatorní opatření či panická reakce klientů. Standardní proces navyšování je zdlouhavý.“ Ano, to je pravda. Legislativa související s kapitálovými trhy je nedostatečná, což se může vymstít. Problém je nejméně deset let přezrálý.
Dále lze uvést „zpracování pozičního dokumentu úzkých míst v české ekonomice: profesionální skupina vybraných ekonomů a právníků by zpracovala seznam doporučení potřebných rychlých institucionálních změn“. Ano, úzkých míst je vrchovatě. Drobné a střední podniky jsou neskutečně šikanovány. Ale potřebovala ČSSD skutečně hrozbu krize, aby si to konečně uvědomila?
Skupina b) obsahuje například návrhy na jednorázové zvýšení platů nepedagogických pracovníků ve školství. Inu, návrh by snad vyřešil krizi v oblasti školnických mezd, ale souvislost se světovou finanční krizí je mlhavá.
Velmi početná skupina trivialit a hraběcích rad zahrnuje například vypracování jednoznačné strategie pro přijetí eura anebo vytvoření proexportního a investičního klimatu. „Český stát musí udělat maximum pro exportní odvětví. ČR je zásadně závislá na vývozech a podpora je klíčová pro zmírnění dopadů krize.“ Díky, to jsme vážně nevěděli.
Podtrženo a sečteno Největším problémem je početná skupina sporných, či dokonce z odborného hlediska vysloveně chybných návrhů. Například zdánlivě rozumný požadavek na zrychlené odepisování nových investic. Rychlejší odpisy přece podnikům pomáhají, ne? Ano, ale na úkor zaměstnanosti. Odborná literatura důkladně popisuje proces nahrazování práce kapitálem v Evropě v průběhu 80. let, jenž byl jednou z příčin tradičně vysoké evropské nezaměstnanosti.
Daleko lepší podporou investic by bylo dočasné snížení sociálních odvodů z mezd. Podniky by ušetřily peníze, které by mohly použít buď na investice anebo na zaměstnanost. Jenže to by v Lidovém domě museli číst novější odbornou literaturu a oprostit se od ideologických stereotypů. Ty jsou bohužel hluboce zažrané. Soubor opatření explicitně vylučuje snížení odvodů se zdůvodněním, že „destabilizuje veřejné finance“. Návrh ČSSD na snížení nižší sazby DPH by ovšem také destabilizoval veřejné finance, aniž by měl adekvátní stimulační efekt na zaměstnanost či investice.
Text programu odmítá snížení sociálních odvodů také s poukazem na fakt, že „cena práce činí v ČR asi 28 % německé ceny práce“. Zde samozřejmě poznáváme tradiční odborářskou floskuli. Odboráři by samozřejmě chtěli německé platy, aniž by si chtěli uvědomit, že německá produktivita je jinde než česká.
Podtrženo a sečteno: program obsahuje několik racionálních bodů. Dále řadu irelevantních návrhů (jak by například přijetí Lisabonské smlouvy mělo vyřešit hrozbu recese české ekonomiky, je záhadou). Co je však nejhorší, program obsahuje některé ryze ideologické principy, které jdou proti ekonomické logice.
O autorovi| PAVEL KOHOUT, ředitel pro strategii, Partners
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Pavel Kohout, ředitel pro strategii, Partners
