Všichni známe obrázky zkázy, kterou za sebou zanechává tsunami, ovšem její vliv je patrný i před samotnou ničivou vlnou. Tyto změny lze zachytit pomocí radaru a s jejich pomocí vytvořit nový způsob ochrany prostředí před tímto přírodním živlem, tvrdí Oleg Godin z amerického střediska NOAA s kolegy.
Své závěry vědci zakládají jak na teoretických pracích, tak na unikátním radarovém záznamu tsunami, která zasáhla jihovýchodní Asii 26. prosince roku 2004. Tehdy zemětřesení o síle 9,1 až 9,3 Richterovy stupnice (druhé nejsilnější seismografy zaznamenané otřesy vůbec) nedaleko Andamanských ostrovů vedlo k „poskočení“ mořského dna o několik výškových metrů. Rozhýbaná masa vody se změnila ve vlnu. Ta zabila statisíce lidí, kteří o její existenci do poslední chvíle neměli tušení.
Událost připomněla nutnost investovat do varovných systémů na základě seismografických údajů, především v seismicky aktivních a hustě obydlených oblastech. Ve většině ohrožených vyspělých zemí fungují již desetiletí, v Indickém oceánu byl takový výstražný systém spuštěn v roce 2006. Pokrok je patrný i v modelování následků podmořských otřesů a případného šíření tsunami.
Ale modely se mohou mýlit. Nejlepší varování jsou stále ta založena na přímém pozorování. Jak ale sledovat tsunami na otevřeném moři? Vlna se neřítí přes vodní pláň jako vodní stěna s bílou pěnou na vrcholu, ale jako velmi nenápadná vlnka, jejíž síla se skrývá hlavně pod hladinou.
Přesto ji zahlédnout lze, ovšem pod správným úhlem a vhodným přístrojem. Godin s kolegy k tomuto závěru došel ve své práci zveřejněné několik měsíců před tsunami z roku 2004. Jejich teoretické bádání (i práce jiných vědců) tehdy předpokládalo, že pod vhodným úhlem by některé radary mohly zachytit změny, které šíření tsunami způsobuje na hladině.
Tento jev není zatím dobře vysvětlený. Patrně ho způsobují změny proudění vyvolané tsunami v nejspodnější vrstvě atmosféry, těsně nad vodní hladinou. To vede k vytváření charakterických „nerovností“ na povrchu oceánu.
Zda je hypotéza pravdivá, si vědci mohli bohužel brzy vyzkoušet. Nad oblastí, kterou měla 26. prosince zasáhnout tsunami, proletěl satelit Jason 1, určený ke sledování mořských proudů. Na palubě nesl i radarový výškoměr.
A právě záznamy z tohoto zařízení dávají Godinovi a jeho kolegům za pravdu. Jak vědci píší v časopise Natural Hazards and Earth System Sciences, na satelitním záznamu je jasně patrná oblast čela tsunami. To naznačuje, že skutečně existuje reálná možnost přímo pozorovat ničivé vlny hodiny předtím, než dosáhnou pobřeží. Šlo by tak ověřit nejen směr a rychlost jejich šíření, ale ničivý potenciál, domnívají se vědci.
Systém se do praxe nedostane hned, výhledově má však slušné možnosti. A nemusí být příliš drahý. Radar totiž není potřeba umístit na satelitu. Může se jednat o pozemní stanici, která dosáhne vhodného úhlu měření odrazem paprsků o horní vrstvy atmosféry, říkají někteří odborníci.
