Pan Mirek si pro bolest ani nemohl sednout do křesla ordinace. Zůstal raději stát. Vysoký, štíhlý šedesátník, dokonale oblečený, v ruce ale místo obvyklého notebooku igelitku.
Na stůl z ní vysypal hromadu léků a spustil: „Ještě před půl rokem mi bylo docela dobře. Pak mne chytla záda. Bolest občas vystřelovala do levé kyčle. Prošel jsem nekonečnou řadou vyšetření. V hlavě z toho mám naprostý zmatek. Praktický lékař zjistil blokádu, nasadil ibalgin, k tomu dorsiflex na uvolnění svalů. Pro jistotu mne poslal na neurologii a revmatologii. Neurology jsem vystřídal dva a nebyli schopni se dohodnout ani mezi sebou. Jeden tvrdil, že mám polyneuropatii, prý zánět nervu. Přidal aescin proti otoku a vitamin B. Druhý zjistil na magnetické rezonanci zúžení páteřního kanálu, doporučil tablety DHC proti silné bolesti a jiný lék na uvolnění svalů – Myolastan. Revmatolog nechal dělat odběry a prohlásil, že trpím séronegativní artritidou – revmatismem, při kterém je nález v krvi v pořádku, ale bolí klouby – dal mi sulfasalazin. Výsledek magnetické rezonance jsem ukázal neurochirurgovi a ten chtěl hned operovat. Tak mne to vyděsilo, že jsem skoro přestal spát. Psychiatr zjistil depresi a nasadil citalopram. Připadám si jako v pohádce o pejskovi a kočičce, když pekli dort. Doktoři určitě chtějí, aby mi bylo dobře. Jenže každý přidá další syndrom a další léky. Pořádně nevím, co mi je, z léků mne bolí žaludek a sezení v práci mi dělá čím dál větší potíže,“ svěřoval se pan Mirek.
Doktor R. A. Deyo z univerzity ve Washingtonu zjišťoval, jak se lékaři různých odborností shodují v názorech na způsoby vyšetření a příčiny běžných bolestí zad. Výsledkem byl naprostý chaos.
Záda bolí podle toho, kolik si na ně naložíte Ukázalo se, že revmatologové dvakrát častěji než lékaři jiných specializací používají laboratorní testy k vyloučení revmatického procesu, neurochirurgové a ortopedi naopak dvakrát častěji využívají zobrazovací metody ve snaze odhalit výhřez meziobratlové plotny, neurologové třikrát častěji volí elektromyografické vyšetření k vyloučení poruchy vedení vzruchu postiženým nervem.
Stejné rozdíly jako při volbě vyšetřovacích metod jsou i v názorech na léčbu. Jestliže jsou zmatení pacienti, zmatení lékařů není o nic menší.
Objektivní vyšetření pana Mirka nic závažného neprokázalo. Fyzicky na tom byl celkem dobře. Před pár měsíci zvládal i třicet kilometrů na kole. Bolest zad vypovídala o tom, kolik si toho na ně naložil. Námahy, ale i starostí. Pracuje jako manažer velké banky, denně 12 hodin, pod tlakem krize. Neodpočine si ani o víkendech. Dovolenou neměl sedm let.
Mluvit o osobním životě se nejdřív zdráhal. Pak připustil, že jej „tíží vztah s manželkou, tchánem, dcerou... a to ještě není všechno“. Všimnul si, že ve stresu se záda zhoršují. Uklidnil jsem ho, že zatím nemusí ani na operaci, ani brát prášky. Záda volají po tom, aby si z nich „odložil“ – hodiny sezení u počítače, ale také starosti.
Souhlasil s neschopenkou, ochotně přijal i nabídku rehabilitace pohybem, masáží a vodoléčbou. Návrhem psychoterapie, „rehabilitace“ vztahu ke svým nejbližším i k sobě samotnému, už tak nadšený nebyl. „Asi na tom něco bude, ještě si to rozmyslím,“ utrousil na odchodu.
O autorovi| Jan Hnízdil, lékař
