Dojem z hlavní soutěžní sekce letošního ročníku MFF Karlovy Vary zůstává trochu rozpačitý. Z uvedených filmů téměř žádný nevyčníval, slévaly se do těžké jednotné masy dramat o nelehkých osudech. Často se tu vyskytovaly příběhy dysfunkčních rodin a dětí vyrůstajících v nelehkých podmínkách (Villa Amalia, Vlček, Sviňky), ale nechyběla ani témata kalibru pornografie (srbskochorvatské Bez konce), sebevraždy (frankofonní Anděl u moře), nelehké sociální situace (íránský snímek Dvacet), alkoholismu (dánský Potlesk), vyprázdněných mezilidských vztahů (Nejsem tvůj přítel Maďara Györgyho Pálfiho, asi největší nenaplněná naděje soutěže) a další „pálky“. Největší překvapení přišlo na úplný závěr soutěže. Nenápadný snímek Duše Paula Giamattiho s titulním hercem, známým z oscarového filmu Bokovka, v hlavní roli, doslova na poslední chvíli nabídl tolik postrádaný paprsek světla do jinak dost pochmurné čtrnáctky titulů. Fantasmagorický, ale přitom civilní příběh ukazuje Giamattiho hrajícího sama sebe coby neurotického klienta firmy, která dokáže odebírat a transplantovat duše. Jednoduchý nápad je tu rozvinut se záviděníhodnou invencí. Do běžné české distribuce by se určitě zasloužilo dostat několik snímků ze soutěže, ale tomuhle bych to byl přál absolutně nejvíc. Naštěstí nemusím: jde do kin 10. září. Své datum v distribučním kalendáři (16. července) má i Pokoj v duši, který pokračuje v renesanci druhdy skomírající slovenské kinematografie.
Osobně mám svůj soukromý Křišťálový glóbus za nejlepší titul v soutěži jistý. Umělecká ředitelka festivalu Eva Zaoralová se netají tím, že by úspěch přála hlavně ruskému Vlčkovi, kterého Vary „ulovily“ v hodině dvanácté, a polským Sviňkám - působivému, leč poněkud předvídatelně vystavěnému sociálnímu dramatu o dětské prostituci na polsko-německém pomezí. Podle kuloárů by si ceny za nejlepší herecké výkony zasloužili Paprika Steenová za roli alkoholické herečky v Potlesku a dospívající Filip Garbacz za postavu Tomka právě ve Sviňkách.
Uvidíme dnes večer.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
