Vtipkuje, na rozdíl od svého mluvčího a muzikálového zpěváka Bořka Slezáčka bere průběžné výsledky své strany s odstupem. „Počkejme si, až bude sečteno 60 %,“ odbývá novináře a uklidňuje straníky.
Když je k dispozici součet tří čtvrtin hlasů, je jasné, že SPOZ se do parlamentu nedostane. Miloš Zeman schází do štábu. Teprve potřetí.
„Politik nemá nikdy nadávat na voliče, politik má nadávat sobě,“ dostává se bývalý lídr ČSSD zřejmě k největšímu sobotnímu nerváku v pražském sídle SPOZ a oznamuje: „Samozřejmě, že budu rezignovat na svou funkci, dál ale zůstávám členem a budu pomáhat v komunálních volbách.“
I když se jeho rezignace po neúspěšných volbách dala čekat, redaktoři jakoby nevěřili a stále zjišťují, jestli se skutečně stáhne do své nory.
Miloš Zeman vypadá rozhodnutě. Stejně jako po prezidentské volbě v roce 2003.
V momentě, kdy novináři vypínají diktafony a Miloš Zeman s úsměvem odchází, je zjevné, že role lídra ho na těch několik měsíců bavila.
Možná i proto, že tomu upocenému muži, jak nazval Jiřího Paroubka, i on částečně zlomil vaz. A to je na 76letého důchodce z Vysočiny solidní výkon.
