Snaha předejít nechtěnému početí sahá do dávného Egypta, kde ženy používaly gel z medu a oleje ve snaze zahubit spermie. V průběhu staletí se experimentovalo s včelím voskem i jedovatými lektvary na bázi olova, mědi a arzeniku. Moderní ženy 21. století polykají s železnou pravidelností bílou (modrou či jinak barevnou) pilulku a více se netrápí. Jak je možné, že díky spolknutí nenápadného prášku neotěhotníme? A co se děje, když po třech týdnech braní pilulky na sedm dní vysadíme? Na zdánlivě jednoduchou myšlenku hormonální antikoncepce přišel na počátku druhé poloviny minulého století tým amerického gynekologa Gregoryho Pincuse, který vycházel z toho, že již těhotná žena nemůže otěhotnět podruhé. To znamená, že když si bude tělo myslet, že už ve stavu těhotenství je, ke „skutečnému“ otěhotnění nemůže dojít. Právě objevení „těhotenských“ hormonů na začátku minulého století umožnilo jejich užití pro účel prevence početí, a dalo tak vzniknout hormonální antikoncepci, kterou mnozí považují za zlomový objev v lékařství srovnatelný například s penicilinem.
Dnešní pilulky se nejčastěji vyskytují v kombinované formě a jejich podstatou jsou hormony estrogenů a gestagenů či progestinů v různých podobách. Umělé dodávání těchto látek tělu způsobuje, že vaječníky přestávají plnit některé své funkce. „Účinek hormonální antikoncepce je založen na třech základních a vzájemně se podporujících principech, které vycházejí z centrálního a periferního účinku hormonů estrogenů a gestagenů. Za primární centrální účinek v mozku odpovídají zejména estrogeny. Informace o jejich relativně zvýšené koncentraci v krvi cestou zpětné vazby zabrání ovulaci, tj. uvolnění zralého vajíčka z vaječníku. Sekundárním účinkem gestagenů dochází ke změnám charakteru vyměšovaného hlenu v kanálu děložního hrdla, čímž se omezí možnost průniku spermií. Konečně dochází i k omezení transportní funkce vejcovodů a podmínek pro uhnízdění vajíčka v děloze,“ shrnuje působení hormonů MUDr. Jiří Čalkovský.
Kombinovaná hormonální antikoncepce se nejčastěji aplikuje orálně, tedy ústy, a to každodenním polykáním prášku po dobu tří týdnů, po nichž následuje týden pauzy, během něhož dochází k „falešnému krvácení“. V té době prudký pokles hormonů způsobí výtok krve. Ochrana proti početí však trvá celý měsíc.
