Když před devatenácti lety odcválal směrem do zapadajícího slunce, mělo to být poslední sbohem jednoho z nejsympatičtějších filmových hrdinů, jaký se kdy na plátně objevil. O návratu Indiany Jonese se přesto spekulovalo už léta a nedočkavě tetelivé těšení se střídalo s obavami, jestli čtvrtý díl nepošramotí odvážnému archeologovi s bičem pověst. Jestli Harrison Ford není na akčního hrdinu přeci jen trochu vypelichaný, jestli obstojí v konkurenci Lary Croft, Lovců pokladů či Mumie, jestli nepatří do starého železa, respektive do osmdesátých let, kdy původní trilogie vznikla.
Obavy jsou konečně rozptýleny. A jako by oněch devatenáct let od Poslední křížové výpravy ani neuplynulo. Respektive uplynulo, Křišťálová lebka se odehrává přesně po devatenácti letech, tedy v roce 1957, ale navazuje na předchozí filmy tak samozřejmě a plynule, že se až člověk diví, kolik kolem toho bylo cavyků.
Ale tak to bývá: za tím, co působí naprosto samozřejmě, se většinou skrývá hodně dřiny.
V tomto případě je třeba ocenit mimořádnou trpělivost, s níž tvůrci hledali silný námět a čekali na dobrý scénář - kdyby v obavách, že Harrison Ford za pár let neudrží bič, zbytečně spěchali, mohl by to být slušný průšvih.
Nestalo se.
Dalším klíčem k úspěchu je Spielbergovo puntičkářství a staromilství. Děj se sice adekvátně posunul v čase, ale způsob vyprávění zůstal důsledně stejný jako u předchozích filmů. Režisér se držel i starých filmařských technik a nenechal se zmámit možnostmi digitálních kamer a triků (byť se to zdá při náročnosti mnoha scén až neuvěřitelné). Je to prostě stará poctivá hollywoodská velkoprodukce, nejspíš jedna z posledních. Přesto jí nevržou klouby a nelapá po dechu, nejspíš proto, že nevznikala „z musu“, ale z čiré radosti.
K té patří i důsledné a nenáhodné pohrávání si se žánrem a inspiračními zdroji: jestliže se předchozí díly odehrávaly ve třicátých letech a čerpaly z dobrodružných seriálů své doby. Inspiraci ke Křišťálové lebce našli tvůrci ve filmech z padesátých let, jimž vévodila paranoidní posedlost hrozbou nukleární války a komunistickým nebezpečím, což se do kinematog
r a -f i e symbolicky promítlo přítomností mimozemšťanů a létajících talířů.
Čtvrtý díl tedy nemůže začít jinde než v nevadské poušti nedaleko americké vojenské základny. Začátek je to úchvatný, typicky spielbergovský a důsledně ctí žánrové pravidlo akčního dvacetiminutového prologu, který nás rovnýma nohama vhodí do děje, strhne tempem a odzbrojí humorem. Ono typicky spielbergovské je právě to, že exponuje příběh přes epizodní postavy, které vytvoří situaci pro efektní nástup hlavního hrdiny.
A ten stojí za to. Jako první se na plátně objeví Indyho klobouk, teprve když si ho archeolog nasadí, může s ironickým úšklebkem utrousit: „Rusové!“ A nám se na tváři objeví nablble úlevný úsměv. Jako když na návštěvě u babičky dostaneme tu nejlepší bublaninu na světě, dobře to víme, ale nikdy nás to nepřestane překvapovat. Všechno je tak, jak má být. Kouzlo Indiany Jonese tkví právě v tom, jak nás Spielberg příběhem provází: vytvoří pocit takřka domácké sounáležitosti s hrdiny, člověk si myslí, že ví, co od nich čekat, ale oni jdou zas a znova mnohem dál, než si vůbec dokázal představit. Za zdánlivou předvídatelnost mohou specifická žánrová pravidla, která pro Indianu Jonese platí podobně jako pro Jamese Bonda. Pevně dané je například rozvržení postav: silný protivník v čele nepřátelské smečky, kumpán, s nímž Indy absolvuje celé dobrodružství, žena, jež ho komplikuje, přítel, který zradí, a moudrý univerzitní dobrodinec jako pojistka.
Roli padoucha tentokrát obstarává s patřičným nasazením Cate Blanchettová jako ruská agentka Irina Spalko - chladně krásná a nebezpečně krutá je Indymu skutečným partnerem. Mladík Mutt (co na Shiovi LeBeofovi všichni mají?) naštěstí prochází příběhem jako Indyho souputník, nikoli jako dědic klobouku a biče. Na scénu se vrací Karen Allenová, která hrála hlavní ženskou roli v Dobyvatelích, a svitu doplňují Ray Winstone, John Hurt a Jim Broadbent. Spokojme se s konstatováním, že interakce mezi postavami prostě fungují.
A nejdou stranou ani ve chvílích, kdy nastupuje akce. Jako by byl s přibývajícím věkem Spielberg ještě hravější než dříve: honička na motorce, divoká jízda na samém kraji útesu, sjíždění tří vodopádů a to, co se odehraje ve finále kolem mayských pyramid ani nelze popsat slovy... Samozřejmě dojde i na hady a hlavní „hnusnou“ scénu obstarávají obří termiti.
Pak jsou tu „bonusy“. Záběr na hromadu rozbitých beden ve skladišti, v níž je možno zahlédnout archu úmluvy. Jednu z akčních scén zakončí uťatá hlava sochy, jež patřila Indymu ochránci Marku Brodymu, jehož představitel Denholm Elliott už se nestačil do série vrátit. Mutt nastupuje na scénu a la Marlon Brando ve snímku Divoch. A to je jen zlomek vtípků, odkazů a citací, jichž je film plný.
AHarrison Ford? Někdo je v pětašedesáti starý na cokoli, Harrison Ford na Indyho ne. Platí pro něj to, co pro celý film: komu se líbila původní trilogie, bude spokojený. A o to šlo.
***
HODNOCENÍ LN **** Indiana Jones a království křišťálové lebky USA 2008 Scénář: David Koepp Režie: Steven Spielberg Kamera: Janusz Kaminski Hudba: John Williams Hrají: Harrison Ford, Cate Blanchettová, Karen Allenová, Ray Winstone, John Hurt, Jim Broadbent, Shia LaBeouf a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 22. 5. 2008
