Petra Doubková Mé staré nebohé kolo jsme kupovali asi tak před devíti lety v jednom supermarketu na tehdy ještě rozestavěném sídlišti Černý most.
V supermarketu jsme v supervýhodné akci koupili kolo známé značky a já na něm nadšeně jela až k metru. Kolo mělo vepředu pouze jednoduchý přesmykač a celé přehazování bylo tak akorát k smíchu. Přehozy byly totiž vlastně jen čtyři. Lehký, střední, těžký a ještě těžší. Jízda do kopce naprosto nemožná, člověk by se udřel k smrti. Úplně obyčejné kolo, aspoň jsem se nemusela bát jej někde nechat, kdo by ho chtěl? Najezdila jsem na něm spousty kilometrů, absolvovalo se mnou i letní brigádu na poště, kdy dennodenně vozilo tak třicet kilo zásilek (mluvčí pošty mě opravdu pobavila, když ve zprávách tvrdila, že doručovatelky nosí maximálně patnáct). Ale doba jde dál.
A kola už jsou taky někde jinde. Když jsem si svoje staré kolo kupovala, byla kola pouze horská a pro nadšence silniční. Teď máte kola horská, silniční a treková atd. Naivně jsem myslela, že mám vybráno.
Před pár měsíci jsme byli nakupovat ve specializovaném obchodě s cyklověcmi. Zalíbilo se mi tam černorůžové kolo s kytičkama, dámská ergonomie, ale normální rám (nechci a nelíbí se mi ten snížený dámský). Láska na první pohled. Cena poněkud vysoká. Původně jsem chtěla další supermarketové kolo kolem tří tisíc, nebo teda nějaké „lepší“ v rozmezí pět až sedm tisíc korun. Proč kupovat dražší, když vyjedu jednou do měsíce? Nevyplatí se mi to. Jenže nabídka je v těchto relacích tristní. Dvě tři kola, barevně naprosto šílená (ano, my ženy vybíráme kolo i podle barvy). A tak jsem se najednou ocitla v kategorii okolo deseti tisíc korun.
Tam už se vybírat dalo, ale stejně jsem skončila u té dávné lásky. A pak přišel návrh na jinou, super značku, samé vychvalování, a já začala váhat. Váhala jsem tak dlouho, až byl výprodej této značky. Najednou jsem mohla mít v ceně kotoučové brzdy a další vychytávky z vyšších cenových sfér.
Jsem ženská, nestíhám přehazovat a zároveň jet! Nebylo co řešit. Šla jsem pro horské kolo. Jenže to bílé, které jsem chtěla, bylo trekové. Tak rychle domů a zjišťovat, na co je takové trekové kolo dobré. Aha, mezistupeň mezi silničním a horským. Ideální pro ty, co jezdí po silnicích a zpevněných cestách. Horské bylo černozlaté a neladilo by mi k dresu. Bílé vyhrálo.
Až cestou domů jsem si všimla přehazování. Toužila jsem po gripech, kterýma točíte a ono se to přehazuje. Tady jsem před sebou měla čtyři páčky, a zatímco nalevo je spodní páčka Vyšší a horní Nižší, napravo je to obráceně. Čert aby se v tom vyznal.
„Tohle je super, je to přesný, zvykneš si,“ přichází mi esemeska. „Jsem ženská, nestíhám přehazovat, a ještě u toho jet!“ naštvaně odpovídám (kdo to sakra vymyslel takovou blbost?!). „Nejseš blonďatá, to zvládneš!“ – konejšivá odpověď. Cestou ve výtahu si myslím svoje (proč jsem se na to nepodívala předtím?! Budou blbě koukat, když to půjdu vrátit?).
O víkendu první projížďka. Na přehazování si člověk opravdu zvykne a funguje to bezvadně, rychle, přesně. Do kopců se najednou jede lehce. Na silnici to i na nejtěžší převod jede jak po másle. Ve vyšší trávě a blátě se to jakoby lepí a šlape se blbě, ale těmi projíždím opravdu ojediněle. Kotoučové brzdy se nedají s klasickými srovnávat. Kolo je krásně tiché. Zkrátka jedna velká spokojenost. Myslím, že se mi investice za chvíli vrátí.
http://petulka.bigbloger.lidovky.cz
