PRAHA Nestává se často, aby se o post předsedy fotbalového svazu ucházel bývalý slavný hráč. V Česku (Československu) je Ivan Hašek první vlaštovkou. Mohl však být už druhým v pořadí – v roce 1995 se měl stát protikandidátem Františka Chvalovského Josef Masopust (78), legendární držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy za rok 1962. Nakonec ale od kandidatury upustil.
* LN Jaký je váš názor na kandidaturu Ivana Haška?
Věřím, že on je cesta, aby se ve fotbale nastolil rovný metr. Aby se nezapomínalo na mládež a aby se fotbal po čase pohnul dopředu. Znám ho dobře. Pro něho je teď nejtěžší, aby si našel správné spolupracovníky, lidi se stejným úmyslem. Takové, kteří pro fotbal chtějí udělat hodně, ale v mezích norem.
* LN Myslíte si, že slavní hráči, kteří se chtějí prosadit jako činovníci, to mají u nás těžké?
Ten přechod není jednoduchý nikde, ale je třeba dát jim šanci. Teď vidím hned čtyři takové – Karla Poborského, Luboše Kubíka, Pavla Kuku a Vláďu Šmicra, byť ten podle mě má ještě co říct jako hráč. Fotbalu by rozhodně prospělo, kdyby měli možnost spolurozhodovat.
* LN Kdo z nich k tomu má podle vás nejblíž?
Určitě Karel Poborský, který se brzy zapojil do činnosti v Českých Budějovicích. Ale všichni, které jsem jmenoval, by podle mě byli zárukou, že všechno bude čestné a zodpovědné. O tom jsem přesvědčený.
* LN Jak to bylo za vaší éry? Co kdybyste chtěl funkcionařit, a ne trénovat?
Svého času jsem jednu možnost měl. V roce 1970 jsem začal dělat asistenta Jaroslava Vejvody v Dukle, ale při mistrovství světa v Německu v roce 1974 jsem měl sledovat skupinu ve Frankfurtu nad Mohanem a pro FIFA vypracovat svoje poznatky. Byla to zásluha Václava Jíry, člena technické komise FIFA. To se mi líbilo a bylo by to jisté nakročení. Jenže mojí choti jsem dřív sliboval, že až přestanu hrát, bude mě mít víc doma, tak jsem v tom nepokračoval a zůstal u trenéřiny.
* LN LN V roce 2006 navštívil Prahu Franz Beckenbauer a sešel se s vámi a dalšími internacionály. Na svazu zachovali klid a všechno vyznělo jako jejich krok, ale vyšlo najevo, že „Kaiser Franz“ si setkání s vámi vyžádal...
Ano, tak to bylo. Já byl kolikrát na setkání bývalých hráčů po celé Evropě a bohužel jsem viděl, jak si všude bývalých reprezentantů váží mnohem víc než u nás. Proč ale nepřipomínat, že slavné hráče nejen máme, ale taky jsme je měli? A rozhodně to teď neříkám kvůli sobě.
* LN Komunikoval jste v poslední době s vedením fotbalového svazu?
Moc ne, protože někteří lidé mi tam neseděli. Nebyl jsem přesvědčený, že jsou to ti praví, kteří by měli o fotbale rozhodovat.
* LN O čem podle vás svědčí skutečnost, že místopředseda svazu Vlastimil Košťál na přelomu roku ukončil svoje fotbalové aktivity?
Já mu nevěřil, od začátku se mi zdálo, že se do Sparty a pak do svazu vnutil. Nerad bych mu ublížil, ale ve fotbale předtím nikdy nic neudělal, a najednou si osvojoval právo o něm rozhodovat. Nominoval se na pozici manažera reprezentace, nazval se frontmanem... Byla to nedobrá etapa našeho fotbalu.
* LN Vy se ve velkém fotbale pohybujete od úvodu 50. let, kdy jste začal hrát ligu za Teplice. Poznal jste vůbec někdy předsedu svazu, který by pro fotbal opravdu hořel?
Jen tři. Počátkem šedesátých let to byl Josef Rogl, který byl při stříbrných medailích na mistrovství světa v Chile 1962, ale nevadilo mu, když měl ve svém SK Smíchov lajnovat hřiště. V osmdesátých letech vedl svaz Rudolf Kocek – sice mu vyčítali, že byl „zelenej“ duklák, ale pro fotbal dýchal, a pak Chvalovský, který bohužel neskončil dobře kvůli obvinění z úvěrových podvodů. Pravda, byli to sekerníci, ale jejich rozhodnutí byla vždycky ve prospěch fotbalu.
* LN V roce 1995 se vám otevřela ještě jedna šance na vstup mezi činovníky – nakrátko zrozená Unie majitelů fotbalových klubů vás navrhla na post předsedy ČMFS, ale vy jste v poslední chvíli kandidaturu stáhl z rodinných důvodů. Jak to bylo doopravdy?
Nějak se to zdůvodnit muselo. (úsměv) Byli jsme dva kandidáti, stávající předseda František Chvalovský a já. Mě to lákalo, fotbal mám strašně rád, ale pak jsem zhodnotil svoje šance a rozhodl se, že Chvalovský by měl pokračovat. Víte, lidé z té unie, pánové Baránek (majitel Tatranu Poštorná) a především Komanický (majitel Unionu Cheb) mi mazali med kolem pusy, že budu mít k dispozici letadlo a s manželkou budu cestovat, ale mně to všechno přišlo příliš velkohubé.
* LN Nezdálo se vám také, že byste se stal loutkou?
To byla součást mého rozhodnutí. Říkám jim – podívejte, ta funkce chce funkcionářskou zkušenost. Ať prý se nebojím, oni že všechno budou zařizovat. Tak to jsem zase nechtěl, aby mi říkali, co ano a co ne.
* LN A pan Chvalovský vás před valnou hromadou nijak neovlivňoval?
To ne. Sešli jsme se a povídal mi, že jestli budu kandidovat, tak on se kandidatury vzdá. Ale já už měl jasno. Řekl jsem mu, že se mi líbí, jak začal, a že podle mě může udělat pro fotbal víc než já. Škoda že pak měl ten malér. Nebýt toho, jsem přesvědčený, že bychom v roce 2002 nechyběli na mistrovství světa.
* LN Ivan Hašek si na pozici jednoho z místopředsedů přál Karla Poborského. Co říkáte na tuto „invazi“ bývalých reprezentantů na přední svazová místa?
Dochází k tomu v situaci, kdy se činnost fotbalového aparátu bohužel nevyvíjela správným směrem. Ti současní pánové to prostě nedokázali. A myslím, že velkou výhodou těchto kluků je, že to nejsou žádní nuzáci. Mají vyděláno z hráčské i trenérské kariéry, nepotřebují dělat něco kvůli penězům. Pevně věřím tomu, že všechno bude fér a ve prospěch fotbalu.
***
Mě to lákalo, fotbal mám strašně rád, ale pak jsem zhodnotil svoje šance a rozhodl se, že Chvalovský by měl pokračovat
