Vbowlingu se prý dá nahrát maximálně tři sta bodů. Po tom jsem se nikterak nepídil, ale nejvíc jsem nahrál dvě stovky. O limitní výkon jsem se pokoušel jen jednou. V šesté třídě, kdy jsme ještě měli vysvědčení čtyřikrát za rok, jsem zůstal těsně pod vrcholem – třikrát jsem totiž obdržel trojku z chování. První za to, když na mě u nás v ulici pokřikovaly holky – a pro nás v tom věku bylo potupné s nimi byť jen promluvit. Vzal jsem tedy kámen, bohužel placák, a jen tak symbolicky hodil. Holky stály daleko, jenže placák letí jinak a trefil děvče kousíček pod oko. Naštěstí jenom tam.
Pak už to vypadalo, že si chování polepším, ale nějakou náhodou jsem si přinesl do školy luk a šípy vlastní výroby. Trefovali jsme se do dveří, když se rozlétly, v nich školník a šíp se mu zapíchl do límce u saka. Naštěstí jenom tam. I když, v jeho případě... Jako předseda komunistické buňky terorizoval učitele. To jsem ale tenkrát nevěděl. Ani k dalšímu zlepšení nedošlo, protože si mě jako oběť vyhlédl kluk z osmičky, že mě coby slabšího zbije. Já se bránil, nasadil mu kravatu a hlavu mu přitom strčil do hromady listí. Pořád říkal, že až ho pustím, tak mě zabije, tudíž jsem ho nepouštěl, až už neříkal nic a nakonec se přestal hýbat. No, naštěstí se pak probral. Řekněte, neměl jsem já parchant tenkrát kliku? Jenom ten čtvrtý pokus o trojku z chování se mi pak nevydařil. Naštěstí. Jinak by mě můj přísný otec asi utloukl.
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
