Byl jsem jedním z ředitelů zdravotního ústavu, kterému ministr zdravotnictví prostřednictvím svého náměstka „nabídl“ rezignační dopis. Nejsem sám. Dnes již naštěstí vím, že k mému odchodu došlo, jak řekl tiskový mluvčí resortu, na základě dlouhodobých a zásadních důvodů.
Hledisko dlouhodobosti zřejmě zastupuje odměna, kterou ministerstvo vyplatilo měsíc před mojí rezignací „za plnění mimořádných významných pracovních úkolů v průběhu roku 2006“. Zásadní nespokojenost s mou prací byla vyjádřena asi na slavnosti v Poděbradech, kde mi panem ministrem bylo uděleno ocenění za přínos k rozvoji ochrany a podpory veřejného zdraví.
Chápu, že ministerstvo je v těžké pozici. Hloupý příkaz držet ústa před médii samozřejmě zaujal nejenom zastánce svobody slova, ale i širokou veřejnost. Odvolávání ředitelů však nebylo na základě „nepovolené medializace,“ ale na základě kritiky, kterou jsem vyslovil pouze na půdě ministerstva. Ani zde však není dobré příliš diskutovat, i když jde o tak důležité věci, jako je zásadní zásah do financování těchto donedávna „příspěvkových organizací“.
Co mě vedlo k oné „kritice“? V prvé řadě snaha o racionalizaci uvažovaných opatření v oblasti podpory veřejného zdraví. Všechna pracoviště této odborné činnosti by měla být v celém státě organizována na stejných principech činnosti, měla by dosahovat ve své práci srovnatelné výsledky a k tomu by měla mít stejné technické vybavení a alespoň přibližně stejně kvalifikovaný personál. To všecko jsou požadavky racionální a mohou sloužit k dosažení efektivních pracovních výsledků v primární prevenci chorob a v ochraně veřejného zdraví.
13. května 2007 nám - ředitelům a ekonomům zdravotních ústavů -oznámil náměstek ministra Bc. Marek Šnajdr, že nejpozději v roce 2011 nebudou zdravotní ústavy dostávat žádné příspěvky od státu. Všichni jsme vzali toto upozornění vážně a činili jsme k tomu všechna potřebná opatření včetně postupné redukce pracovníků a pracovišť. Čtyři měsíce nato tentýž náměstek oznamuje odejmutí celého státního příspěvku již k 1. 1. 2008, aniž by se třeba jenom okrajově zajímal o důsledky tohoto svého opatření. V jednotlivých zdravotních ústavech se proto musí ihned starat o všechno, co bude znamenat „ztráta“ třetiny, poloviny nebo i větší části rozpočtu. Ano, může jít i o tzv. hromadné propouštění zaměstnanců.
Že může jít v jednotlivých průmyslových centrech o ztrátu schopnosti řešit mimořádné situace například při průmyslových haváriích? Ale ty prý mají za úkol řešit profesionální hasiči! Že hasiči tyto služby objednávají právě v laboratořích zdravotních ústavů, už nikoho z přítomných ministerských úředníků nezajímá. Nejbližší „hasičská laboratoř“ je například od Ústí nad Labem vzdálená téměř 150 km. Že tato laboratoř není zavedená na stanovení některých speciálních měření v oblasti organické chemie? Nezájem. Že specialisté zdravotních ústavů jsou přinejmenším evropskými odborníky právě na tato stanovení a že byli k této obtížné práci mnoho let vychováváni? Nejen nezájem, ale hned na to věcná příprava na „umravnění kritiků“.
Osobně rozumím tomu, že ministerstvo vidí rozpočtovou prioritu někde jinde, byť to považuji za nerozumný krok. Problém je však ten, že ministerstvo se zbavuje své odpovědnosti - nechává optimalizaci (rozuměj škrty a rušení) na ředitelích ústavů. Mimo pozitivního efektu (nebude se o ministerstvu mluvit tolik špatně) to však má i negativní dopady (může se klidně stát, že zmizí některý typ laboratoří z celé naší země, protože je zruší každý kraj. Kde pak bude Česko dělat některé typy měření? V zahraničí? Nechá je dělat soukromými subjekty, které za sebou nemají desetiletí zkušeností, nemluvě o vybavení... Které přece nebudou vstupovat do komerčně nezajímavých zakázek.
Štve mě, když se boří desítky let stavěné dílo. Uráží mě, když se nestydatě lže. Mluvčí resortu musí říkat, co se mu poručí, i když se zesměšní. Pan náměstek by však neměl plácat nesmysly anebo by měl podat rovnou žaloby, pokud si je jist, že za zhruba polovinu státní dotace neodvádějí zdravotní ústavy státu žádnou práci.
Jsme tedy oceňováni za neschopnost? Nebo to „ocenění“ přišlo až za to, že jsem nedokázal držet ústa a snažil se svými zkušenostmi pomoci zabránit nemalému průšvihu?
***
K odvolávání ředitelů došlo na základě kritiky, vyslovené pouze na půdě ministerstva. Ani zde však není dobré příliš diskutovat.
O autorovi| Jan Ševčík, ředitel Zdravotního ústavu, Ústí n. L.
