S určováním konce krize to může být stejně ošidné jako se známou definicí vývěvy z filmu pro pamětníky: Vývěva je, že když se tam dá myš, tak chcípne. Konec krize je, že když se tam dá investice, tak nechcípne. Ale jak to poznat? Nalistujeme-li rok staré noviny, čteme titulek: Přišel už konec krize? Čísla říkají, že snad ano. A to byl 14. srpen 2009, takže pozor.
Podle kolujícího vtipu se zuřící krize pozná tak, že když zkrachovalý bankéř musí jít na žebrotu, nemá u koho žebrat. Konec krize v téhle logice tedy nastane, až zkrachovalí bankéři budou mít u koho žebrat.
Podle odborníků ohlásí konec krize zvýšení aktivity na americkém trhu nemovitostí. Nebo poznání, že lidé a firmy už neodkládají ze strachu peníze. Nebo média, až sama začnou přinášet dobré zprávy. Pro nás, nevzdělané v ekonomii, logicky zůstávají ty dobré zprávy.
Běžný smrtelník žije v představě a zkušenosti, že dokud trvá krize, krachují živnostníci. V tomto duchu je dobrou ilustrací krize hostinský z pražského Žižkova, jak ho představila MF DNES. Do baru Big Lebowski chodilo tak málo lidí, až majitel v obavě z krachu zrušil ceny – každý platí podle svého uvážení. Jak tedy poznáme konec krize? Až v žižkovské hospodě Big Lebowski obnoví ceny.
