Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Jak mladý muž poznal svět

Česko

S režisérem Radimem Špačkem o temných strunách nitra, o poutech, o cestě z Havířova do Indie a také za sebou samým

Pět českých lvů - včetně toho režisérského - za film Pouta, předtím jednoznačný triumf u českých kritiků. Radim Špaček má za sebou úspěšné období.

* LN Lidé, kteří vás léta znali, tušili, že ve vás „něco je“. Přesto mohli být podobou Pout překvapeni: suverénně vedený a odvyprávěný film se silnou atmosférou a ambicemi. Co v něm zůstalo z toho nezařaditelného Radima Špačka?

V postavě Antonína Rusnáka by se asi daly najít některé temné struny, kterými možná disponuji i já... Ale je to asi tak, že už od školy jsem nikdy nechtěl točit to samé. Natočil jsem polodokument Mladí muži poznávají svět, pak ulítlý experiment Rychlé pohyby očí, točil jsem pro televizi, snažil jsem se něco napsat. Vždy jsem chtěl zkoušet něco nového. A čekal jsem na dobrý scénář. Ten nakonec přišel s Pouty.

* LN Musel jste v sobě ten předchozí sklon k excentričnosti moc krotit?

Mně bylo jasné, že to nelze pojmout nějak experimentálně nebo divoce, to by té látce neprospělo. Už tak je nitro té hlavní postavy komplikované... Ale kdybych měl náhodou sklony to ještě komplikovat, tak by mě myslím kolegové krotili. Na tom má zásluhu scenárista Ondřej Štindl a kameraman Jaromír Kačer. To, jak ten film působí, ta jeho jistá velkolepost, za to skutečně vděčím kameramanu Kačerovi. On měl jasnou představu, jak to bude vizuálně vypadat. Já jsem vychovaný, že vlastně je ve filmu všechno možné: kamera vzhůru nohama, střih na jedno vokno, cokoli... To Jaromír je podstatou klasik. Proto i ten film tak klasicky působí.

* LN Udělal byste nyní něco jinak?

Asi by byl ten film kratší. Je tam možná pár záběrů, které by tam být nemusely. Ale v podstatě jsem s ním spokojený. I s odstupem. Mimochodem původně jsme měli v úmyslu natočit Pouta v koprodukci, třeba s Poláky nebo Slováky. Jenomže podmínkou většinou bývá, že se do štábu vezme někdo z příslušné země, třeba právě kameraman. A to si teď říkám, že jsme měli štěstí. Nedovedu si představit, že by to dělal někdo jiný.

* LN Víme, že před rokem na Pouta moc lidí nepřišlo. Na druhé straně žádný polistopadový film nebyl tak jednoznačně přijat kritikou nebo publicistikou. Kde vidíte důvody toho rozporu mezi „odborníky“ a obyčejným publikem?

Já jsem z toho zase tak překvapený nebyl. Věděli jsme, že netočíme divácký hit. Ale je pravda, že jsme byli z čísel přece jen trochu zklamaní. Na druhou stranu to chápu. Film o psychopatovi, který žije v nějaké vyšinuté době, není právě to, na co by chodily zástupy. Když už depresivní doba, tak se chce aspoň záblesk humoru, což se podařilo třeba v Občanském průkazu. Já jsem měl s Pouty tu zkušenost, že když se promítal v malém kině nebo v art-kinu -třeba v Aeru -, bylo vždy plno nebo skoro plno. V multikině na něm sedělo pět lidí.

* LN A čím to, že se tak líbil „akademikům“ hlasujícím v Českém lvu? To nejsou většinou kritici.

Že to zapůsobilo na lidi, kteří volí Českého lva, je plus minus náhoda, spousta lidí to zaškrtává jako sportku. Mohlo to dopadnout úplně jinak. Ale myslím, že Pouta jsou čistý film a svoji kvalitu mají: skvělá kamera, scénář, herecké výkony... Tím nechci zpochybnit svůj přínos, i když já jsem byl spíš spojnicí mezi různými kvalitami. Nebylo to tak, že bych vzal svoje játra a hodil je na stůl. Byl jsem spíš koordinátor.

* LN Změní se po slávě na Českých lvech něco ve vašem životě?

Něco se změnilo spíš v souvislosti s tím filmem, nikoli s Českým lvem. Ten nám dal jaksi oficiální štempl party, která umí natočit dobrý film. Ale to jsme věděli už dřív, po prvních promítáních pro pozvané lidi. Já se přiznám, že jsem na takový film myslel dvanáct let, od Rychlých pohybů očí, za které jsem dostal Plyšového lva. Ne že by mě to nějak sejmulo, ale dejme tomu, že jsem chtěl, hlavně sobě, dokázat, že umím natočit film, který bude mít kritéria toho „opravdového“ filmu. Jenže dobré scénáře nelétají vzduchem jako holubi. Čekal jsem tedy těch dvanáct let a věřil, že se to vyplatí. Pak to přišlo a hlavně jsem doufal, že to nepokazím. To vyšlo. Český lev už je jen takový bonus.

* LN Jak je to s tím vaším spřízněním s temnými strunami u Antonína Rusnáka, hlavní postavy Pout? Přece jen on byl estébák.

On je politováníhodná postava: má v sobě běsy, které se snaží zvládat, což se mu nakonec nepodaří. V každém z nás je něco takového, více či méně. Já nijak nesrovnávám to, co se dělo v Antonínovi, s tím, co se dělo ve mně třeba před patnácti lety, kdy jsem byl zoufalý a na zastřelení. Ale díky té zkušenosti jsem byl schopen mu vyjít vstříc.

* LN Ale on byl, mimo jiné, sadista...

Jistě, ale to mu „umožňoval“ systém, ve kterém žil. Uvažovali jsme o tom, jestli by se tak choval v jiném režimu, v demokracii. Myslím, že ano. Třeba by mohl dýchat čerstvý vzduch a ty své běsy by zvládal. V pokřiveném světě se lidé chovají pokřiveně, mají k tomu větší prostor.

* LN Máte nějaké vzpomínky na tu dobu.

Jo, a krásné. Já byl malý kluk. Žili jsme v Havířově, tam jsem prožil dětství. Moje vzpomínky, to je zeleň, kytky, svítí sluníčko, lidé se usmívají...

* LN To jste byl chlapec nejen malý, ale s prominutím i trochu hloupý...

To je asi takový sklon si to idealizovat. Jistěže vím, že to bylo jinak. Fakt je, že našemu filmu často někdo něco vyčítá. A že jen v ní lidé nežili. Ale my jsme nechtěli ukazovat, jak chodí nakupovat. I když ani to by asi nevyznělo pro tu dobu nejlépe.

* LN Vám bylo v roce 1989 šestnáct. To už člověk něco vidí a tuší.

Jistě, to už bylo jiné. Žili jsme v Praze, otec učil na filozofické fakultě.

* LN Váš otec učil i mě. A byl to velmi oblíbený učitel. Stejně ale: musel dělat kompromisy. A pokud si pamatuji, tak podmínkou místa na fakultě byl vstup do strany. Bavili jste se o tom?

Až později. Myslím, že se tím trápil a že mu to nebylo příjemné. Ani tehdy, ani později. Vím o tom, že ho dusili, po studiích šel učit někam na česko-polské pomezí pěstitelské práce, měl evidentně na víc. Myslím, že ho to ničilo, a když pak měl šanci dostat se na fakultu do Prahy, tak kompromisy prostě dělal. Pamatuju si na spory, které měl se svým otcem, tedy s dědou. To byl starý, přesvědčený komunista.

* LN Nutno dodat, že váš otec byl snad první z učitelů, kdo se tehdy přidal ke stávce. Pamatuji si, že to bylo hned první den, kdy vůbec nic nebylo jisté... Ale k vám: jaké máte vzpomínky na 90. léta? Jsou lidé, kteří říkají, že kdo si je pamatuje, ten je neprožil.

Tak něco si pamatuju. Byla to paráda. Dostal jsem se na FAMU, zjistil jsem, že mě nebaví se to učit, ale že to chci rovnou dělat, k čemuž neměli na katedře režie právě pochopení. Odjel jsem do Sarajeva, tam jsem na koleně a prakticky sám natočil první film (Mladí muži poznávají svět). K překvapení mnohých i sebe jsem dodělal FAMU. Hodně jsem cestoval. Měl konflikt s otcem. Marně jsem se celá ta léta snažil zamilovat.

* LN Do holek ještě?

Ne, to už jsem nezkoušel. To jsem ukončil v Sarajevu. Poznal jsem, že na to nejsem nějak stavěný. Technicky by to asi šlo, ale musel bych se přetvařovat.

* LN S tím souvisel ten otcovský konflikt?

Ne, to ne. I když nadšení z toho rodiče nebyli. Samozřejmě jsem věděl, že jim to musím říct. Představoval jsem si, že to bude mít klidný průběh, třeba už budu s někým chodit, oni to pochopí. Jenže dopadlo to tak, že jsme jednou pozdě večer seděli s tátou a on mi říká: byl za mnou jeden člověk a říkal, že jsi na kluky a vymetáš po nocích pochybné bary. Prostě mě někdo práskl. Nebylo to příjemné. Myslím, že pak otci velmi otevřela oči spolupráce s Martinem Kraflem na Hradě. To mu přineslo takový normální pohled na gaye. Teď už je to v pohodě. Jinak jsem se kvůli tomu nikdy necítil jako vyděděnec.

* LN Existuje vůbec v české kinematografii film s homosexuální tematikou?

Ani nevím. Vznikly nějaké dokumenty. Kultovní je Šeptej, tam když se Jan Muchow projde v bílých trenkách, tak je z toho každá buzna na větvi, ale víme, jak to skončí.

* LN Ano, tam je homosexualita podivně traktována jako pomatení, ze kterého vysvobodí hrdinu sexy princezna a odletí s ní na Mars. Napadá mě, že homosexuální motivy nebo spíš ladění jsou zřejmé v některých těch krásných filmech Petra Weigela...

Ovšem tam není homosexualita tématem, to jsou vysoce estetizované pohádky nebo opery. A jen zainteresovaný to tam pozná. I když Jan Tříska v těch krátkých šortkách jako Radúz je tam krásný.

* LN I pro heterosexuály. Není to pro vás výzva, natočit první, „normální“ realistický film o českých gayích?

Já si říkám, že se do toho nebudu nutit. Kdyby vznikl dobrý scénář, rád se toho chopím. Mně zatím přijde bližší dělat v televizi „Qéčko“. U toho se člověk vyblbne, něco se dozví, je to zároveň osvěta.

* LN Ještě jedno téma stihneme zmínit: Indii. Byl jste tam čtyřikrát, nedávno jste se vrátil. V Praze organizujete festival bollywoodských filmů. Kde se ve vás ta indofilie vzala?

Na rozdíl třeba od Igora Chauna jsem tam poprvé nejel kvůli nějaké duchovní pouti nebo osvícení - něco takového se dostaví automaticky potom. Mě tam přivedly filmy, indické. Mně se na první pohled hrozně líbily. Tak nás před lety napadlo, že bychom mohli zorganizovat jejich festival v Praze. První cesta tedy byla vlastně služební. Pak už se ale člověk začne do Indie vracet. Ta země je už taková.

* LN Kvůli čemu se tam tedy vracíte?

Kvůli lidem, barvám, vůním, pestrosti, kvůli tomu pocitu nekonečnosti, který se vás tam zmocní. A samozřejmě kvůli indickým filmům, kterým jsem propadl.

* LN Pořád se jich tam točí ještě nejvíc na světě?

Asi ano, pokud je Číňani nepředhonili. Poměr mezi dobrými filmy, průměrem a odpadem bude asi stejný jako u nás. S tím rozdílem v kvantitě. Za těch patnáct let, co to sleduji, ubývá toho jednoznačného bizáru, což je myslím trochu škoda. Stále se tam velmi drží a ctí žánry: nejtypičtější bollywoodský film je pořád ještě akční komedie o policajtovi se zpěvy.

* LN Je něco indického v Poutech?

To je zvláštní otázka. Asi ne.

* LN A kdybyste je měl něčím indickým okořenit?

Asi by tam musel hlavní hrdina párkrát zazpívat. Možná bych natočil drastičtěji výslechy.

* LN Indická společnost je drsná?

Taky. Ale o Indii není možné říct, že je „něco“. Indie je všechno. Tady jsem měl pocit něčeho indického jen jednou na CzechTeku: nekonečné moře lidí a vířící se prach.

***

Představujeme Radim Špaček (* 1973) vystudoval FAMU a hereckou konzervatoř v Praze. Svůj první celovečerní film Mladí muži poznávají svět natočil v roce 1996 v obleženém Sarajevu. FAMU zakončil experimentálním, pozpátku vyprávěným filmem Rychlé pohyby očí (1998). Režijně se podílel na dokumentárním filmu Zpráva o stavu světa (2000) ze zasedání MMF v září toho roku v Praze. Pro Českou televizi točil magazín o současném výtvarném umění Artóza, multikulturní pořad Velký vůz a dokumenty o alternativní hudbě šedesátých let 60. O tzv. televizní krizi pak natočil s Davidem Čálkem dokumentární film Bezesné noci (2004). V roce 2006 stál u zrodu queer magazínu Q, s performerem Miroslavem Bambuškem připravil dokument Bystander Effect (Efekt přihlížejícího, 2008). Letos získal Českého lva za režii snímku Pouta (2010). Film ocenil i odborný tisk Cenou české filmové kritiky.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...