CONCORD/PRAHA Psal se 22. listopad roku 1963, když na Dealey Plaza v Dallasu zazněly výstřely. Přesně ve 12:35. O několik desítek minut později byl 35. prezident Spojených států, John F. Kennedy, prohlášen za mrtvého. A národ smrt své ikony začal oplakávat.
„Vím, že teď nenávidíte celý Texas. Stejně jako já,“ psala jedenáctiletá Jane Drydenová v jednom ze svých dopisů pro Jacqueline Kennedyovou. Školačka dopisy vyjadřující smutek i rozhořčení nad ztrátou „milovaného JFK“ posílala téměř každý týden, celých šest měsíců, jak informovala agentura AFP. „Přála bych si bydlet ve Washingtonu... Cítila bych se tam bezpečněji,“ dodala malá Jane v dopise z ledna 1964.
Podobných kondolenčních listů přišlo vdově po oblíbeném politikovi jen za první týden od osudného atentátu okolo osmi set tisíc. A chodily dál. Až jich bylo nakonec něco přes půl druhého milionu. Většina z nich byla zničena, ale asi patnáct tisíc jich bylo posláno do knihovny v Bostonu, kde zůstaly ležet téměř „bez povšimnutí“. A také zde, nyní v knihovně Johna F. Kennedyho, je našla historička Ellen Fitzpatricková. A začala jeden po druhém pomalu číst.
Psal každý, Eskymáci ze severu i farmáři z jihu „Přicházely z každého státu, od velkoměst až po malá městečka. Byl tam dopis od Eskymáků z Aljašky i od farmářů z Floridy,“ vzpomínala v jednom z rozhovorů Fitzpatricková. Výpověď „obyčejných“ Američanů prý byla natolik silná, že se rozhodla dopisy vydat knižně. „Vyučovala jsem americkou historii třicet let a jsem přesvědčená, že jsem se nikdy nesetkala s tak silnou sbírkou dopisů, ve kterých obrovské množství normálních lidí ze srdce mluví o svém názoru na americkou společnost, politiky a prezidenta,“ uvedla profesorka.
Do své knihy, která nese název Letters to Jackie: Condolences From a Grieving Nation („Dopisy Jackie: Kondolence od truchlícího národa“) zařadila více než dvě stě dopisů truchlících lidí. Mezi nimi i list od dospívající dívky Mary, která se prý snažila přesvědčit sama sebe, že JFK je v pořádku. Stejně jako jiné i ji se snažila historička najít. A podařilo se. Když nyní šedesátiletá Mary Certaová, rozená Southová, uviděla svůj dopis, znovu se rozplakala. „Bylo to, jako kdybych se vrátila do roku 1963,“ řekla. „Mám dobrý pocit z toho, že jsem tehdy udělala alespoň něco. Jen jsem chtěla, aby věděla (Jackie - pozn. red.), jak rozrušení jsme byli a jakou bezmoc jsme cítili,“ dodala Certaová.
