Z globální finanční krize se stala krize hospodářská, s přímým dopadem na Českou republiku. Vláda sestavila speciální komisi (NERV), která má přijít s návrhy opatření, jež by minimalizovaly dopady krize na obyvatele Česka. Některé návrhy, které během dosavadní diskuse zazněly, si zaslouží pozornost.
Úvodem je třeba poznamenat, že v případě ČR se vůbec nejedná o finanční krizi, jak je často mylně uváděno. Finanční krize, jež světovou ekonomikou otřásá, je spojená s masivními problémy a krachy finančních institucí. V Česku banky nekrachují.
Hlavní problém představuje zpomalení české ekonomiky, a to v důsledku poklesu zahraniční poptávky. Mimořádné zásahy státu bylo možné pochopit v případě USA, ale nemají opodstatnění v ČR. Vláda proto nemusí hledat žádná „magická“ nestandardní opatření (taková stejně neexistují). Je proto důležité pojmenovat skryté riziko, které dopady globální finanční krize přinášejí.
A sice, že se některým zájmovým skupinám „ve jménu výjimečné situace“ podaří prosadit kroky, které obyvatele Česka v průměru naopak poškodí. Vláda by měla implementovat pouze ta opatření, která jsou užitečná za každé situace a měla by se vyvarovat opatření nesystémových. Obraťme pozornost na některé návrhy, které v rámci NERVu zazněly.
1. Snížení DPH z elektřiny O tomto kroku by bylo možné uvažovat, pouze pokud by byl český trh s elektrickou energií dokonale konkurenčním prostředím. Ve skutečnosti připomíná spíše monopol. Proto by snížení daně z elektřiny bylo výhodné hlavně pro firmu s monopolním postavením na trhu, nikoliv pro spotřebitele. Není asi náhodou, že tento návrh pochází z ČEZ.
2. Zavedení příspěvku na nákup nového auta, tzv. šrotovné.
Deformace trhu jakýmkoliv směrem je nesprávná. Bylo by proto chybné motivovat lidi, aby si nové auto pořizovali častěji, než je jejich přirozené rozhodnutí. Problém je ale i v čistě praktické rovině – návrh totiž vůbec neřeší podstatu problému. Největší propad poptávky po produktech českého automobilového průmyslu totiž přijde od zahraničních zákazníků.
A argument, že by snad podobný příspěvek prospěl životnímu prostředí, je velmi sporný. Při výrobě automobilu se vyprodukuje tolik emisí a spotřebuje tolik energie, že čistý dopad častého obměňování automobilu na životní prostředí je pravděpodobně negativní. Subvence tohoto typu by potěšila spíše výrobce aut než ekology. Opět proto nepřekvapí, že s tímto návrhem přišel zástupce automobilového průmyslu Martin Jahn.
3. Urychlení odpisů Tento návrh se zdá jako krok správným směrem. Bohužel to tak úplně není pravda. Cílem zrychlení odpisů je snížení daňového základu a následně tedy daní firem.
Účetnictví by ale mělo co nejvěrněji odrážet skutečný stav podniku, a odpisy by měly proto co nejvěrněji reprezentovat skutečné opotřebení budov a strojů. V ideálním případě by se účetní odpisy rovnaly daňovým. Zvýšení konkurenceschopnosti českých firem je správná věc, ale nikoliv tímto konkrétním způsobem. Pokud vláda chce, aby firmy platily méně daní, je rozumnější snížit daně přímo.
4. Snížení odvodů za zaměstnance Konečně návrh, který dává smysl. Snížení odvodů za zaměstnance by zvýšilo konkurenceschopnost českých firem. Navíc snižuje náklady firem právě na zaměstnance. Ti se tak stanou pro firmy méně nákladnými, bude menší důvod je propouštět. Toto opatření je všeobecně správné. Navíc je obzvlášť výhodné v současném období.
5. Investice do infrastruktury Správný krok. Pokud ČR potřebuje vylepšit infrastrukturu (určitě ano), tak nyní je ten správný čas. V současnosti, kdy mají stavební společnosti méně zakázek, je možné realizovat tyto investice s relativně nižšími náklady. Samozřejmě je nutné realizovat pouze projekty, které mají reálný pozitivní dopad do budoucnosti. Stavění „hladových zdí“ by tento efekt nemělo.
O autorovi| Michal Zděnek, Norwegian School of Economics a MIT a Peter Molnár Norwegian School of Economics
