S trofejí za uměleckou tvorbu se dá naložit různě. Asi nejefektivněji ji využili bratři Coenové v komedii Nesnesitelná krutost (Prima, 4. 3., 21.15), kde ji nevěrná manželka zapíchne žárlivému manželovi do zadnice. „To je moje cena za nejlepší televizní pořad!“ zvolá postižený producent ústy herce Geoffreyho Rushe. Je to odzbrojující moment, ačkoli zvolání v původní verzi („To je moje cena za celoživotní dílo!“) má ještě větší grády.
Českým lvem by sice nikdo nikoho nenabodl, ale zabít by se jím jistě dalo. Je to poctivá sklářská práce, byť se za poslední roky Lev trochu smrskl a pohubl. Přestože záměr pro letošní ceremoniál předávání Českých lvů ( ČT 1, 1. 3., 20.00) působil poněkud bláhově, výsledek nebyl zdaleka tak šílený, jak se původně zdálo. Nápad nechat nominované, ať si ceny předají sami mezi sebou, nedopadl nakonec nijak špatně, byť o lehce trapné momenty nebyla nouze, třeba když Pavel Landovský vzal příliš vážně fakt, že mu Jan Budař věnoval svou cenu.
Kupodivu nepůsobilo jako kdovíjaké faux pas, že osoba, která četla jméno vítěze, byla zároveň i oceněnou. Naopak tu zafungovalo kouzlo bezprostředního okamžiku. Jaroslav Dušek (opět) dokázal, že je pravděpodobně jediný, kdo je schopný takovouhle akci zvládnout osobitě a se ctí, takže doporučuji opakovaný „návrat velkého blondýna“.
A když už je řeč o trofejích... Ve zpravodajství České televize měli takovou radost z toho, že Lukáši Bauerovi už Křišťálový glóbus pro vítěze světového poháru nemůže nikdo vyfouknout, že reportáž o jeho vítězství pustili v pořadu Branky, body, vteřiny (ČT 1, 4. 3., 19.45) pro jistotu hned dvakrát za sebou. Proč ne, když už je někdo nejlepší na světě, tak by se mělo udělat všechno pro to, aby to lidi věděli.
Na trofeje naopak vůbec nepomýšlí nový seriál Ošklivka Katka (Prima, 3. 3., 20.00), přestože americká verze seriálu občas po nějaké té ceně Emmy sáhne. Tuzemská verze si evidentně nijak vysoké cíle nekladla. Tvůrci například vycházeli z předpokladu, že když vezmou docela hezkou holku, narazí jí brýle a rovnátka a obléknou ji do příšerných hadrů, bude prostě ošklivá. Škoda, že se jí stejně úspěšně nedaří předstírat, že je také chytrá, jak předepisuje scénář - alespoň v prvním díle o tom všichni mluvili, naštěstí, pouhým okem se to poznat nedalo.
Ošklivka Katka má pravděpodobně pohladit srdce všech šedých myší, co sedají v koutě a čtou si v knihách, jenže ty zas nejsou tak blbé, aby se na takovou slátaninu dívaly. Nejde tolik o téma nebo stavbu příběhu - ty jsou ostatně přejaté - ale spíš o formu. Pilotní díl ani nepůsobil dojmem, že byl každý záběr natočen „na první dobou“, ale prostě jen „na první“. Je to opravdu obdivuhodné neumětelství, dokonce tak důkladné a koncentrované, že si člověk říká, jestli v tom nebude nějaký záměr. Ale dejme Ošklivce ještě šanci, třeba se nám z ní něco vyklube.
Těžko ale nabude tak sympatické podoby Dr. House (Nova, 3. 3., 22.00), v němž Hugh Laurie vytvořil jednu z nejlepších postav seriálové historie. Ostatně má za ni dva Zlaté glóby, spoustu dalších cen a množství nominací. A přitom nedělal nic víc, než hrál v seriálu - tatáž disciplína, ale docela jiná váhová kategorie. Rozdíl je v přístupu. Inu, někdo ceny dostává a jiného bychom jimi mohli vzít přes...
