Když před časem Ústav pro studium totalitních režimů publikoval na svých stránkách služební karty důstojníků StB včetně všech pracovníků tehdejší rozvědky, vzbudilo to nadšení jedněch a kritiku druhých. Způsob, jakým časopis Týden celé téma pojednal, dává za pravdu spíše kritikům.
Doprovodné komentáře jsou plné silných výrazů. Šéfredaktor František Nachtigall píše o StB jako o „zločinecké organizaci“, komentátor Martin Fendrych pro změnu jako o „hnusné státní organizaci“, jejíž pracovníci byli „nástroji zla“, „sloužili ďáblovi“ a jejíž náčelníci byli „bestie“.
Postup reportérů Týdne Ireny Svobodové a Vladimíra Ševely vzbuzuje dojem, že jim šlo o pouhou skandalizaci. Bývalé pracovníky StB navštěvovali bez ohlášení doma nebo v zaměstnání. Když otevřeli dveře, reportéři je začali bez svolení fotit a dotazovat se na jejich minulost. Novináři z Týdne nasadili hned konfrontační tón. Například pplk. Miroslav Třoska jim mezi dveřmi namítá: „Proč jste se neohlásili předem? Nedělní poledne, to není nejlepší chvíle.“ Reportér kontruje: „Svoje lidi jste posílali k disidentům také nečekaně.“ Dveře se logicky zavírají a další bývalý estébák může být vylíčen jako zrůda odmítající hovořit o své minulosti. Hlavně že anonymní fotograf stačil zmáčknout spoušť.
Každý, kdo se zabývá orální historií, česky rozhovory s pamětníky, ví, že předpokladem úspěchu je získat elementární důvěru vzpomínajícího. Reportéři Týdne o ni neusilovali, a tudíž se až na výjimky nic nedozvěděli.
Pozoruhodná je i práce redakce s archivními dokumenty. Martin Fendrych píše: „Abychom uměli rozlišovat, musíme vědět: ten a ten byl estébák, ten a ten dělal tu či onu práci. Jeden vyslýchal a mučil, druhý se snažil odhalovat ekonomické zločiny.“ To bych i podepsal. Malý problém ale je, že z informací, které Týden publikoval, se to rozlišení provést nedá.
Díky úsilí reportérů Týdne se můžeme podívat do dnešní tváře několika desítkám bývalých estébáků, dozvíme se, kde bydlí a co někteří z nich dělají. Jeden byl už pro utajování své minulosti vyhozen z práce na radnici Prahy 6. Není to ale trochu málo?
Mezi oporami bývalého režimu je nepochybně mnoho těch, kteří odmítnou každou žádost o rozhovor. Ty ostatní nepochybně odradí skandalizační praktiky většiny dnešních médií. Týden je v nich přeborník: nedávno publikoval velmi zajímavý rozhovor s Milošem Jakešem, neodpustil si ale zesměšnit ho na obálce čapkou s rolničkami. Docela Jakeše chápu, že rozhovory dávat nechce.
O příslušnících StB by se psát mělo, ale trochu jinak, než nám předvedl Týden. Už proto, že nešlo o žádné bestie, které sloužily ďáblovi. Skutečnost je mnohem horší. Jsou to lidé jako my ostatní.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
