PRAHA Sjezdařka Šárka Záhrobská balancuje na velkém nafukovacím míči, má natažené ruce a trenér jí pokládá na paže menší míčky, další pak přijde na hlavu.
Úkol je jasný: ani jeden míček nesmí spadnout. Záhrobská to vydrží pár vteřin, než se zakymácí.
„Jde o to, aby si člověk uvědomil různé strany těla,“ vysvětluje třiadvacetiletá Záhrobská.
Kousek od ní zatím na trampolíně předvádí salta motocyklista Lukáš Pešek. Po chvilce si role vymění. „Snažíme se vnímat prostor a celé tělo,“ povídá dvaadvacetiletý Pešek.
Proč se tato nesourodá dvojice pod vedením kondičního trenéra Antonína Stracha v jedné pražské tělocvičně věnuje téměř cirkusovému umění?
Jde o zatáčení.
Pravákům se totiž zatáčí lépe doleva a levákům doprava. Prakticky v čemkoli. Na lyžích, na motorce, na bruslích, na lodi, na kole.
Asi každý, kdo někdy bruslil na veřejném zimním stadionu, zná tu podivně klátivou chvilku, kdy hlasatel oznámí změnu směru a všichni najednou musí zatáčet a přešlapovat doprava, což nebývá pro většinu zrovna jednoduché...
Jenže ve sportu se každá setinka počítá. Hůř projetá zatáčka znamená časovou ztrátu, která v konečném účtování může vyústit v porážku. „Teď už se snažíme pracovat na hrozně malých detailech,“ tvrdí Záhrobská, mistryně světa ve slalomu.
„Stoprocentně se mi doprava zatáčí hůř. Není to takový handicap, ale lepší to může být vždycky,“ říká Pešek, který ale specifické tréninkové metody se soupeři z oválů neprobírá. Takže jakým kouzlům se mezi závody věnuje Valentino Rossi, to netuší. „V tom našem sportu si každý jede tu svoji cestu a moc neotevírá karty,“ doplní jezdec kubatury do 250 ccm.
Přes ruku je to těžší „Nikdo není symetrický a něco mu jde hůř. Mám slabší a takovou nejistější levou nohu, ale rozdíl je minimální,“ podotýká lyžařka Záhrobská. Zatímco v některých sportech se zatáčí jenom doleva (atletika, rychlobruslení, dráhová cyklistika), takže vlastně dochází k diskriminaci leváků, v jiných sportech je nutné brilantně zvládnout zatáčení na obě strany, chce-li člověk vítězit.
„Na vodě má někdy výhodu pravák, někdy levák. Záleží na tom, jak autor postaví branky,“ popisuje kanály přední světový vodní slalomář Stanislav Ježek, jeden z hlavních českých žolíků na medaili na blížící se olympiádě v Pekingu. „Na té straně, kde držím pádlo, dám samozřejmě do záběru větší sílu, než když zabírám přes ruku,“ vysvětluje Ježek.
Co se proti vrozené „závadě“ dá dělat kromě balancování na míči a skákání salt?
„Snažím se tu levou nohu trošku víc posilovat, aby dohnala pravou. Proto děláme cviky odděleně, protože když se dělají dohromady, tak ta pravá noha levé pomáhá. Třeba dřepy děláme zvlášť na pravou a pak na levou nohu, na které se to ze začátku zdá takové nepřirozené,“ popisuje Záhrobská.
Z handicapu soupeře se dá udělat i výhoda, Třeba u hokejistů, když dostávají přihrávku na horší stranu, než by potřebovali.
„Když vidím, že útočník dostává přihrávku do bekhendu, je mi jasné, že nevystřelí hned,“ povídá bývalý hokejový brankář Dominik Hašek. „To musí brankář sledovat, to je moc důležité,“ podotýká dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a olympijský šampion z Nagana. „A doleva jako pravák přešlapuji také lépe. A když se chci rychle otočit, tak také doleva.“
***
Jak odstranit přirozený handicap
Sjezdařka Šárka Záhrobská a motocyklista Lukáš Pešek se připravují pod vedením kondičního trenéra Antonína Stracha. Trampolína, nafukovací míče, to vše slouží k uvědomění si prostoru a svého těla tak, aby závodníci na trati zatáčeli co nejsnadněji i do druhé „nepřirozené“ strany. LN měly možnost nahlédnout, jak probíhá nácvik koordinace v tělocvičně v pražském Tyršově domě.
Lukáš jako na motorce
Jde o to, aby si závodník uvědomil pravou a levou stranu těla. „Chci zlepšit zatáčení doprava,“ umiňuje si Pešek, balancující na dvou malých nafukovacích míčích.
Šárka na trampolíně
Lyžařka se několikrát odrazí a pak udělá čtyři salta. Jde o to, správně a rovnoměrně zapojit všechny svaly a stále si uvědomovat polohu těla.
