Když na jednom z mítinků konečně promluvila, některá americká média to hodnotila jako šok. Chelsea Clintonová, dcera Billa a Hillary Clintonových, se totiž zpočátku kampaně své matky téměř neukazovala na veřejnosti. Pokud vůbec, pak jásajícím davům jen zamávala a poslala jim „typický úsměv“. „Chelsea opravdu mluví,“ psaly některé noviny a prominentní dceru většinou pochválily za klidný, inteligentní, až konejšivý tón. Žádná vášnivá, do ochraptění vypjatá řeč se sklonem k poučování a vychloubání, která je občas vlastní Hillary.
S Chelsea je to možná i sázka na jistotu. Její otec se totiž ukázal být během kampaně dvousečnou zbraní. Stále si zachovává svůj podmanivý šarm a ohromný vliv, některé jeho výpady proti Obamovi se ale znelíbily mnohým členům Demokratické strany. Prohlášení o tom, že celá kampaň Baracka Obamy je jedna velká pohádka, že tento afroamerický politik hraje na rasovou kartu, nebo poslední atak, kterým si Bill vzal na mušku údajně Barackovo slabé vlastenectví, Hillary spíše ubližují. Chelsea se ukazuje být více „nad věcí“ a současně je zapálenou obhájkyní politiky své matky i její osobnosti.
Matku? To radši kámoše!
I když Hillary stejně jako její muž tvrdí, že se Chelsea rozhodla aktivněji zapojit do kampaně po vlastním uvážení, lze tušit, že je to další snaha, jak zastavit Baracka Obamu. Role Chelsea je jasná. Měla by na stranu své matky především přetáhnout masy mladých lidí, kteří v některých případech jako omámení následují tohoto senátora ze státu Illinois, jako by byl nějaká hollywoodská hvězda. Když nedávno přijel na starostovo pozvání do New Yorku, před radnicí se tlačily davy lidí, kteří chtěli Obamu zahlédnout. Většinu přitom tvořili právě mladí lidé.
Hillary dnes u této věkové skupiny, tedy u lidí do devětadvaceti let, propastně ztrácí. Vysvětlení je nasnadě. Barack Obama dokázal oprášit blednoucí význam termínu americký sen, inspiruje mladé svým přesvědčením, že každý člověk může dosáhnout svého štěstí, že Amerika je opravdu zemí neomezených možností. Názorným příkladem jsou slova jednoho studenta, který se mnou o Hillary a Barackovi mluvil na schodech Columbia Univerzity. „Hillary mi tak trochu připomíná moji matku, pořád se mi plete do života, pořád mě sekýruje. Barack je jako můj nejlepší kámoš, pohodář, srdcař. Dokonce poslouchá hudbu, kterou mám i já v iPodu.“ Jakýsi generační střet je patrný. Obama navíc o sobě dokázal vytvořit pověst politika, který bojuje proti stávajícímu establishmentu. To tradičně levicově naladěným studentům univerzit rovněž imponuje. Další věří, že jeho případní poradci budou čerství mladí lidé, nezatížení minulostí, nezávislí na lobbistech.
Hillary Clintonová chce sice také zamést s vlivem farmaceutických, zbrojařských a jiných mocných firem, mladistvá image jí ale zoufale chybí. Zpočátku se ani nesnažila o to, aby tyto potencionální voliče oslovila. Po vítězství v primárkách v New Hampshire, kde překvapivě zvítězila, si například na pódium pozvala členy bývalé administrativy Billa Clintona, většinou ostřílené, zkušené politiky a političky, kteří si dokázali vybudovat úspěšnou kariéru.
Mnozí (mladí) voliči to však vzali jako jakési vizuálně lpění na starém s y s t é m u .
I proto poradci Hillary Clintonové nasadili Chelsea, pokud tedy nevěříme tvrzení této dnes osmadvacetileté ženy, že chce pouze pomoci své matce, již miluje a uznává.
A Chelsea se opravdu snaží.
V posledních dnech, kdy někteří členové Demokratické strany Hillary vyzývají k ukončení kampaně, Chelsea se svými prohlášeními přitvrdila. Nedávno například řekla, že by její matka byla mnohem lepším prezidentem, než byl její otec. Nutno připomenout, že za vlády Billa Clintona zažívaly Spojené státy léta hojnosti, ekonomika rostla nevídaným tempem.
Došlo ale také na nepříjemné dotazy. Dalo se přitom očekávat, že se někteří lidé zeptají Chelsea na aféru Billa Clintona se stážistkou Monikou Lewinskou. Chelsea svou odpovědí ukázala, že i přes nový image klidné a bystré debatérky zčásti zůstává onou zamlklou, citlivou panenkou z počátku kampaně (americká média dnes zřejmě nejvíc irituje, že Chelsea odmítá žádosti o rozhovory). Na půdě Butlerovy univerzity v Indianopolis na dotaz ohledně Lewinské odpověděla: „Je to poprvé, kdy mi někdo takovou otázku položil, a to jsem už objela na sedmdesát kampusů. Myslím, že ti do toho vůbec nic není.“ Otázka se ale jako bumerang vrátila tento týden na jiné univerzitě v Severní Karolíně. Podobná reakce: „Opravdu si myslím, že vám do toho nic není. Chceš mi říct, že jsi proti mé matce kvůli tomu, co provedl můj otec?“ Chelsea for President Chelsea pracuje i na jiné, dnes možná nejvýznamnější frontě v boji o demokratickou nominaci – snaží se ovlivňovat takzvané superdelegáty. Tato politická elita Demokratické strany bude mít zřejmě rozhodující slovo v tom, kdo se nakonec v listopadu tohoto roku utká s republikánem Johnem McCainem o křeslo prezidenta USA. Superdelegáti totiž mohou volit, koho chtějí, bez ohledu na výsledky jednotlivých primárek a caucusů.
Někteří superdelegáti tak v uplynulých týdnech doslova čelili telefonátům „z nejvyšších míst“. Dosud jsou více na straně Hillary. I tento trend se ale mění. Hillary tedy možná nezbude opravdu nic jiného než se pokusit vyhrát v co nejvíce státech, které jsou ještě ve hře. K tomu potřebuje svou dceru, jež by mohla oslovit alespoň část mladých voličů.
To bude však zřejmě nadlidský výkon, bez přehánění lze totiž říci, že proti Clintonům dnes stojí nové hnutí mladých lidí. Ti Obamu nepodporují jen svými hlasivkami nebo nadšenou dobrovolnickou prací pro jeho kampaň, nýbrž také penězi. Barack Obama tak dnes, co se financování kampaně týká, Hillary jasně válcuje. Už není jen hvězdou, jež brzy zhasne, stal se z něho skutečně fenomén.
A Chelsea? I když její matka nakonec třeba nedosáhne na vysněný prezidentský post, svým dosavadním stylem, pevnými názory a obratným řečněním si možná řekla o nadějnou politickou budoucnost. Někteří američtí novináři se dokonce již nyní odvažují psát, že by první prezidentkou v historii USA mohla být právě Chelsea Clintonová.
O autorovi| Eduard Freisler, dopisovatel LN ve Spojených státech
