ČÁRKA V PŘÍVLASTKU
Přívlastek je větný člen, který rozvíjí podstatné jméno, blíže určuje či vymezuje jeho význam a vyjadřuje se zpravidla přídavným jménem. Podle toho, zda bližší vymezení významu rozvíjeného podstatného jména mění, či nemění význam celé věty, rozlišujeme přívlastek volný a těsný. Volný přívlastek oddělujeme čárkami, těsný přívlastek čárkami neoddělujeme. Pokračuje-li za volným přívlastkem věta, je nutno oddělit jej čárkami z obou stran. Například u věty Centrum informačních technologií, založené v roce 2000, vyvíjí řadu aktivit v oblasti telekomunikací předpokládejme, že existuje pouze jediné centrum informačních technologií. Přívlastek založené v roce 2000 přináší pouze dodatečnou informaci, jeho vypuštěním se smysl věty nezmění, věta bude jednoznačná i bez informace o roku založení.
V takovém případě jde o přívlastek volný a oddělíme jej čárkami z obou stran. Jestliže však existuje více center informačních technologií, pak informace o roku založení umožňuje přesně vymezit, o kterém z uvedených center je řeč, např.: Centrum informačních technologií založené v roce 2000 vyvíjí řadu aktivit v oblasti telekomunikací, zatímco centrum informačních technologií založené v roce 2004 vyvíjí řadu aktivit v oblasti počítačové grafické tvorby.
Zde je tedy celek založené v roce... přívlastkem těsným. Smysl věty by se vypuštěním změnil a věta by pozbyla jednoznačnost, proto přívlastek nebude oddělen čárkami.
A2 ZÁLUDNOSTI
Uživatelé češtiny se často mylně domnívají, že rozlišení přívlastku volného a těsného je dáno nějakým formálním pravidlem, popřípadě jej lze odvodit z jazykových prostředků, které jsou v dané větě užity. O tom, zda daný přívlastek budeme chápat jako volný, či těsný, rozhoduje skutečně pouze význam sdělení a kontext, často lze volit obě řešení, aniž by kterékoli z nich bylo možno považovat za prohřešek, např. Z rozsáhlé bibliografie(,) uvedené v závěru článku(,) jsem vybral jen novější práce – v obou případech je zřejmé, že jde o bibliografii k článku, o němž se mluví, a je všeobecným zvykem uvádět ji v závěru článku. Věta je tedy srozumitelná a jednoznačná, ať už je přívlastek připojen jako volný, nebo jako těsný. Pisatelé mají tedy někdy možnost volby, rozlišení obou typů přívlastku není vždy striktní a jednoznačné.
Různé možnosti řešení přicházejí někdy v úvahu také při rozlišení přívlastku několikanásobného a postupně rozvíjejícího. I zde je však rozhodující zamýšlený význam sdělení: druhé, doplněné vydání (,druhé, oproti prvnímu však doplněné vydání‘; přívlastek několikanásobný) a druhé doplněné vydání (,druhé v pořadí doplněných vydání‘; přívlastek postupně rozvíjející).
A3 CVIČENÍ
Doplňte interpunkci: Do poptávkového formuláře opište osobní číslo uvedené na poukázce. Sardinie má svůj vlastní parlament a vládu sídlící v hlavním městě ostrova.
Seznam úkolů byl mimořádně úhledný vytištěný na počítači.
Školská reforma Marie Terezie zavedená v 18. století znamenala zvýšenou vzdělanost měšťanů.
B JAZYK V PRAXI: PLNÁ MOC Nemůžeme-li se ze závažných důvodů zúčastnit určitého jednání, které vyžaduje naši přítomnost, pověříme jinou osobu, aby nás zastupovala – tj. vystavíme jí plnou moc. Plná moc patří k jednoduchým právním listinám, ale její vystavení je vždy důležitým právním aktem. Osoba, která někoho vybavuje plnou mocí, aby ji zastupoval, se nazývá zmocnitel; osoba, která přijímá zplnomocnění, je zmocněnec. (Pozor: tyto výrazy se někdy omylem zaměňují.) Zmocnitel i zmocněnec mohou být soukromé osoby – pokud např.
dáváme plnou moc rodinnému příslušníkovi, aby za nás přebíral poštu. Možná častější než tato osobní zplnomocnění je plná moc podniková, kterou obvykle vystavuje oprávněný představitel, statutární zástupce firmy nebo společnosti (ředitel, jeho zástupce, jednatel apod.) právnímu zástupci instituce. Zvláštní obchodní plná moc se nazývá prokura.
Plná moc musí obsahovat – datum vystavení (případně i datum, dokdy platí); – přesné identifikační údaje o zmocniteli a zmocněnci, tj. u soukromé osoby jméno, datum narození, rodné číslo, adresu, případně i číslo občanského průkazu; u firmy kromě oficiálního názvu sídlo, IČO, případně údaj o zápisu v obchodním rejstříku; u právního zástupce jeho příslušnost k právní kanceláři, její adresu;
C UŽITEČNÉ TIPY: PSANÍ VÝČTŮ Při psaní velkých písmen a interpunkce ve výčtech je možné volit mezi více způsoby: 1. Jestliže jsou položky ve výčtu nevětného charakteru, začínáme každý řádek obvykle malým písmenem, na konci každého bodu výčtu píšeme čárku (event. středník na konci delších bodů) a výčet ukončíme tečkou.
2. Je-li výčet tvořen větami, jednotlivé položky zpravidla začínáme velkým písmenem a každý bod ukončíme tečkou. Psaní s malým písmenem na začátku vět a jejich ukončení čárkami (ev. středníkem) je v tomto případě rovněž přípustné – výčet opět ukončíme tečkou.
D NEŠVARY A ZLOŘÁDY? JE PRAVDA × JE PRAVDOU;
STAL SE MOUDRÝ(M)
Konkurence 1. a 7. pádu ve spojení se slovesy (především být a stát se) existuje v češtině již dlouho. Vztah těchto pádů se obvykle chápe tak, že 1. pád absolutizuje, objektivizuje, zatímco 7. pád relativizuje. Z toho důvodu se odsuzuje například spojení je pravdou, protože se tradičně předpokládá, že pravda je něco nerelativního, zřejmého či neomezeného.
Jako nešvar se na druhou stranu často označuje spojení typu stát se moudrý, protože sloveso stát se samo o sobě implikuje časovou omezenost, relativnost. Jazyková praxe však dokládá, že v češtině kromě tohoto významového rozdílu mezi oběma pády existuje ještě rozdíl stylistický – 1. pád je považován za stylově neutrální, 7. pád naopak za stylově vyšší, knižní.
češtiny tedy užívají spojení se 7. pádem (je pravdou) často nikoliv k tomu, aby vyjádřili relativnost, ale aby se vyjádřili stylově vyšším způsobem, a naopak spojení s 1. pádem užívají k tomu, aby jejich projev nepůsobil strojeně. Z toho důvodu nelze spojení je pravdou a stal se moudrý striktně zavrhovat jako hrubé chyby.
E ČEŠTINA HRAVÁ
Býk či nebýk?
To je to, co tu běží!
(Mardoša – Tata Bojs, Toreadorská otázka)
– účel a rozsah zplnomocnění, tj. úkony, na něž se plná moc vztahuje (firma nebo společnost může svému právnímu zástupci vystavit i všeobecnou, generální plnou moc pro veškeré právní záležitosti); – vlastnoruční podpis zmocnitele, ale někdy i zmocněnce, který potvrdí, že zmocnění přijímá. U zvlášť závažných právních aktů se vyžaduje, podpisy byly úředně ověřeny. Údaje potřebné pro zplnomocnění někdy vyplňujeme i do připravených formulářů. Pokud text plné stylizujeme sami, užíváme formulací: Já, níže podepsaný/á…, jednatel/ ka firmy…, zmocňuji pana JUDr. X. Y. z právní kanceláře…, aby zastupoval výše uvedenou fi u Okresního soudu v… ve věci o zaplacení dlužné částky Kč… firmou…, aby se zúčastnil všech jednání v této záležitosti, činil za fi veškeré potřebné návrhy a prohlášení… Já, níže podepsaný/á…, zmocňuji pana/paní…, aby mne zastupoval/a při jednání na valné hromadě společnosti…, za mne dle svého uvážení hlasoval/a a činil/a veškeré právní úkony, které vyplývají z mého vlastnictví akcií… Prohlašuji, že mé zájmy a zájmy zmocnitele nejsou v rozporu, a zmocnění v plném rozsahu přijímám.
3. Jsou-li jednotlivé body výčtu dostatečně graficky a to umístěním na samostatném řádku, interpunkční znaménko se podle ČSN 01 6910 na konci řádku psát nemusí.
Ať už se pisatelé rozhodnou pro jakýkoli z těchto tří způsobů, v rámci jednoho textu je pochopitelně vždy postupovat jednotně. To platí i v rámci samotných výčtů, pokud se v nich střídají položky nevětné a větné.
Pokud je výčet neúplný, za poslední interpunkční čárku (ev. středník) klademe mezeru a poté tři tečky.
měšťanů. vzdělanost zvýšenou znamenala století, v 18. zavedená Terezie, Marie reforma Školská počítači. na vytištěný úhledný, mimořádně byl úkolů Seznam ostrova. městě hlavním v sídlící vládu(,) a parlament vlastní svůj má Sardinie poukázce. na uvedené číslo osobní opište formuláře poptávkového Do ŘEŠENÍ
