Je úterý půl osmé ráno. Na operačním stole v Nemocnici Na Homolce leží asi šedesátiletý pacient s rakovinou prostaty. Anestezioložka mu píchá epidurál, díky kterému nebude dva dny po operaci cítit bolesti v oblasti břicha, bude moci lépe dýchat a předejde se tím i některým pooperačním komplikacím. Po epidurálu následuje celková anestezie a léky povolující napětí svalů. Zbývá ještě přelepit oči a pacient je připraven na samotný výkon.
Dnešní operaci bude provádět chirurg a zároveň i urolog Ivan Kolombo s pomocí robota Da Vinci. Obrovskou konstrukci, pod kterou není pacient téměř ani vidět, ovládá operatér pomocí nožních pedálů a joysticků, které jsou umístěny na asi tři metry vzdálené ovládací konzoli. Nožní pedály slouží k přepínání mezi nástavci s nástroji. Ty má pacient v sobě celkem tři, na čtvrtém nástavci je umístěna kamera.
Poté co doktor Kolombo s pomocí asistenta zavede nástroje do břicha pacienta, připojí je k operačním ramenům robota a břicho nafouknou vzduchem, sedá si ke konzoli a začíná provádět samotný zákrok. Jeho cílem je odstranit prostatu a oba semenné váčky. Operace zachrání pacientovi život a u tohoto zákroku po ní zpravidla nebývá nutná ani chemoterapie, které se většina onkologických pacientů obává nejvíce.
Odejmutí prostaty zpravidla nebrání sexuálním aktivitám Robotická operace má ale i řadu dalších výhod, které spočívají ve zvýšení přesnosti, kontroly a zručnosti provedení chirurgického zákroku na úroveň, která není dosažitelná pouhým lidským faktorem. Koncovky robotických nástrojů nepřenášejí třes operatéra, jsou ohybné, takže se s nimi na rozdíl od laparoskopických dá manipulovat i „za rohem“ a díky zobrazovacím metodám má navíc chirurg lepší přehled o tkáních a vidí podrobněji například i nervová vlákna. Riziko, že některé přeřízne a pacient již nebude schopný erekce, je proto menší než u klasického nebo laparoskopického zákroku. „Operoval jsem pacienta, pro kterého byl sexuální život velmi důležitý. Za dvanáct dní po operaci už měl dle svých slov bezproblémový sex,“ vypráví chirurg s tím, že tento pacient překonal český rekord. Další výhodou jsou menší pooperační bolesti, nižší potřeba krevních transfuzí a zkrácení rekonvalescence. Zatímco po klasické operaci má pacient ještě asi tři týdny zaveden močový katétr, po tomto zákroku deset dní i méně.
Robotický systém se ale nevyužívá jen pro odstranění prostaty, která je zasažena zhoubným nádorem, ač právě tato operace patři k těm náročnějším. Operují se jím také nádorová onemocnění ledvin, močový měchýř, některá onemocnění jícnu a žaludku, těžká obezita, slinivka břišní, játra a střeva. Dále se využívá ke gynekologickým operacím, zákrokům v rámci kardiochirurgie a v cévní chirurgii. S pomocí robota provedli lékaři v této nemocnici řadu republikově, nebo dokonce i světově unikátních zákroků, jako například operaci výdutě na pánevní tepně a na břišní aortě, operaci nádoru tlustého střeva, gastrický bypass či operaci defektu mezisíňové přepážky v srdci. Robotické operační systémy umožňují chirurgům provádět takové typy minimálně invazivních operací, které nejsou proveditelné s použitím dosud existujících technologií. Operace stojí více než 100 tisíc Během operace mi chirurg popisuje, co a proč odřezává a co přesně vidím na obrazovce. Na rozdíl ode mne a dalších, kdož jsou na sále přítomni, ale operující chirurg vidí obraz trojrozměrně, což je další výhoda i oproti laparoskopickým zákrokům. I když vidí lépe než my, obdivuji ho za jeho znalosti a za to, že ví, co přesně odříznout, protože mně připadají všechny orgány téměř stejné. Kam až sahá prostata a kde je močový měchýř, bych nepoznala.
Více než samotné orgány mne ale zajímá cena robota. Vím, že vyšetřovací přístroje jako magnetická rezonance stojí asi 20 milionů korun. Robot stojí od 50 do 75 milionů v závislosti na počtu objednaných nástrojů. A na kolik přijde jedna taková operace, které právě přihlížím? „Jen robotické nástroje a amortizace zařízení se vyšplhají přibližně na 100 tisíc korun,“ informuje mne chirurg.
Ne každá zdravotní pojišťovna robotickou operaci hradí Pomocí robota se proto operují pacienti, u kterých se předpokládá dlouhodobý efekt a splňují i další podmínky. Důležité také je, u jaké pojišťovny jsou pojištěni. Některé, na rozdíl třeba od VZP, totiž zákrok nehradí. „Pamatuji si na pacienta s rakovinou prostaty, který byl pro tento druh zákroku vhodný. Bohužel byl ale pojištěn u pojišťovny, která operaci nehradí. Bylo to na začátku kvartálu a pacient měl agresivní formu nádoru. Proto jsme nemohli čekat, až se bude moci přihlásit k jiné pojišťovně, a museli jsme provést klasickou operaci,“ vypráví chirurg.
Mezitím už odpreparoval postiženou tkáň a přišívá k sobě močový měchýř a močovou trubici. Operaci celou dobu přihlíží asistující chirurg, který odsává, bočním asistentským portem podává šití a drží orgány tak, aby měl operatér lepší přístup k tomu, co operuje. Celé operaci je přítomna i anestezioložka a specializovaná instrumentační sestra.
Zajímá mne, kolik operací za měsíc v průměru doktor Kolombo provede. „Pokud budeme počítat všechny zákroky, plánované i neplánované a nejen s pomocí robota, asi kolem čtyřiceti až padesáti.“ Dnes ho čeká ještě jedna stejná operace, která začne asi půl hodiny po skončení této. Během přestávky, při níž personál vymění nástroje a připraví sál k dalšímu zákroku, musí chirurg napsat ještě zprávu o průběhu operace. Zbude mu tak maximálně dvacet minut k tomu, aby si odpočinul a doplnil energii. Protože při práci s robotem sedí a má opřené ruce, je ale méně unavený, než když operuje několik hodin se zdviženýma rukama.
Mezitím již asistent podal chirurgovi bočním portem jakousi rourku. O něco později poznávám, že se jedná o pytlík, který se uvnitř těla roztáhne a chirurg do něj vloží odpreparovanou tkáň. Poté je ještě potřeba zkontrolovat, zda je všechno v naprostém pořádku. O něco málo později už lékaři z pacienta vysunují nástroje a z jednoho otvoru vytahují pytlík s tkání, která následně putuje na histologii. Zbývá ještě sešít kůži. Je jedenáct hodin a asi za deset minut se pacient probudí.
***
Centra robotické chirurgie: * Nemocnice Na Homolce (vlastní dva roboty): cévní chirurgie, gynekologie, urologie a všeobecná chirurgie, kardiochirurgie * Ústřední vojenská nemocnice Praha: urologie, všeobecná chirurgie a gynekologie * Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně: gynekologie, hrudní chirurgie, abdominální (břišní) chirurgie, cévní chirurgie a urologie * Nemocnice sv. Zdislavy Mostiště: břišní chirurgie, urologie * Masarykova nemocnice Ústí nad Labem: abdominální chirurgie, gynekologie, urologie a ORL * NsP Nový Jičín: abdominální chirurgie, gynekologie a urologie * První robotická operace v ČR se uskutečnila 31. října 2005, od té doby bylo provedeno více než 1550 operací. Z toho bylo 53 % výkonů urologických, 28 % výkonů z oblasti všeobecné chirurgie, 7 % výkonů gynekologických, 9 % výkonů z cévní chirurgie a 3 % kardiochirurgických. * K 30. září 2008 bylo ve světě instalováno celkem 1032 systémů Da Vinci, z toho 776 v USA, 171 v Evropě a 85 zbytku světa. * Robotický systém Da Vinci z okolních zemí nemá Slovensko, Slovinsko, Maďarsko či Polsko. Naopak Rumunsko a Bulharsko první roboty Da Vinci již používají.
