PRAHA „Většinu své kariéry jsem dělal v obchodu nebo ve financích,“ vypráví Martin Balhar o své cestě, jíž se dostal až do šéfovského křesla největšího českého distributora počítačových her. Cesta to byla pro tuto branži poněkud netypická. „Dělal jsem u Wood & Company, pak ve firmě Norsk Hydro, která obchodovala se zemědělskými komoditami, kde jsem měl na starosti prodeje přebytků od zemědělců na zahraniční trhy,“ popisuje svá minulá zaměstnání Balhar. „Stále jsem ale měl pocit, že jsem v době internetového boomu někde ve feudalismu a ujíždí mi vlak. Tak jsem odešel do firmy Samba Digital Media, která se zabývala poskytováním internetových řešení.“
Jak narušit monopol
Balhar si nakonec po pár letech v Sambě všiml inzerátu, jímž polská firma CD Projekt hledala manažera, jenž by rozjel její pobočku v Česku.
„V Polsku o tom ale kupodivu nikdo nevěděl. Když jsem tam zavolal, nikdo se se mnou nechtěl bavit. Z prvního kontaktu jsem byl docela znechucený,“ popisuje Martin Balhar své první setkání s firmou, jíž nyní už pět let šéfuje. „Dlouho se nic nedělo. Potom mě ale kontaktoval můj dnešní šéf, který se o mně ale dozvěděl úplně odjinud. Nakonec jsme si plácli, i když po hodně dlouhém vyjednávání. Ve firmě, kde jsem pracoval, jsem měl velmi dobrou pozici, ale převážila moje chuť vytvořit něco nového.“
V roce 2002 měla podle Martina Balhara na českém herním trhu faktický monopol společnost Cenega. Její dominantní postavení navíc podporoval i fakt, že titíž lidé vlastnili také největší speciální obchod s hrami JRC.
„První dva roky byly dost těžké. Pohybovali jsme v začarovaném kruhu. Neměli jsme žádnou distribuci, nemohli jsme se dostat do žádných obchodních řetězců a nejsilnější speciálka JRC nám pochopitelně kladla všemožné překážky, protože patřila konkurenci. Obchodníkům jsme neměli v podstatě co nabídnout. Stejně jako zahraničním vydavatelům, které jsme přesvědčovali, aby nám dali nějaké tituly, jež bychom tu mohli distribuovat,“ říká Balhar o rozjezdu pobočky. „Kruh se nám však podařilo postupně prolomit a vybudovat si silnější pozici. Jakmile jsme dosáhli jakési kritické meze, šlo to velmi rychle.“ CD Projekt je už asi rok a půl jedničkou na českém trhu.
Mezi konkurenčními firmami panuje stále trochu nedůvěra, daná podle Balhara historicky. „V byznysu je spousta lidí, kteří jsou v něm od úplného počátku v devadesátých letech, všichni se navzájem znají,“ vysvětluje. „V posledních letech se ale situace zlepšuje. Přišli noví lidé, nezatížení žádnou minulostí, je tu i pobočka největší světové herní firmy Electronic Arts, která vystupuje velmi profesionálně. Na začátku to ale bylo trochu jako na Divokém západě.“
Hry si našly i řetězce
Postupně, jak se počítačové hry a videohry staly normální součástí zábavy v Česku, si i distributoři našli nové kanály, jimiž je doručovali zákazníkům. CD Projekt byl jednou z prvních firem, které přesvědčily velké obchodní řetězce, že by měly hrám věnovat více prostoru.
„Řetězce jsou kanál, kde se nejlépe prodávají masové tituly nebo tituly za sníženou cenu. Na počátku řetězce nechtěly hry vůbec, museli jsme na ně tlačit a hodně vysvětlovat, jak hry prodávat,“ říká Martin Balhar.
„Na rozdíl od některých jiných odvětví nám nedělají problém ani vratky, ty jsou v našem podnikání docela normální. Řetězce by v případě, že se hra měsíc neprodává, agresivní cenovou politikou titul vyprodaly. To by nám ale produkt znehodnotilo a neumožnilo by nám s ním dále pracovat.“ Hry se totiž po vydání postupně zlevňují a padají během měsíců až na ceny kolem dvou či tří set korun. „Je to stejné jako ve filmovém průmyslu, kde jde film do kin, pak na DVD, pak do půjčoven a nakonec do televize,“ přibližuje šéf CD Projektu.
Firma měla podle Balhara od začátku svého podnikání jasný cíl odlišit se od konkurence nabídkou titulů, jež budou kompletně nebo částečně v češtině. „V době, kdy jsme vstupovali na trh, nikdo neměl ani důvod lokalizovat. Slušné peníze se daly vydělat za anglické verze her za patnáct set nebo šestnáct set, kterých se prodalo pár set kusů - a nebylo nutné nic překládat do češtiny,“ popisuje situaci Martin Balhar. Podle něj umožnila lokalizace her i snížení ceny skoro na polovinu. Dnes stojí novinka na rozdíl od situace před šesti lety asi tisíc korun.
„Snížení ceny je dáno tím, že se lokalizované hry více prodávají. Zahraniční vydavatelé nám mohou dát lepší podmínky, protože se neobávají, že by někdo hru zpětně reexportoval do jejich teritorií. Museli jsme jim garantovat, že hru nebude možné přepnout do angličtiny, protože pak by se objevila spousta chytrých obchodníčků, kteří by hry znovu vyváželi k nim,“ říká o „česky mluvících“ hrách Balhar.
Společnost se soustředí zatím prakticky výhradně na hry pro PC. Tato strategie vychází ze skutečnosti, že hry na konzole se obtížněji lokalizují, a z toho, že střední a východní Evropa jsou na rozdíl od Západu orientované na hry pro PC. „Je to dáno i cenami, protože hry na konzole jsou dražší než na PC. Dobrá hra na konzoli dnes stojí od sedmnácti set nahoru, to je dvakrát víc než u PC,“ říká Balhar.
Pirátů ubývá
Hry jsou neodmyslitelně spjaté i s vysokou mírou pirátství. Podle šéfa CD Projektu se však tato míra snižuje, protože se zlevňují hry a zajímavé tituly jsou dostupné i ve zlevněných edicích. „Prodeje se zvedají, za posledních několik let rosteme v průměru o pětaosmdesát procent, takže je vidět, že lidé se naučili hry kupovat. Pořád ale připadá podle našich odhadů na jednu prodanou hru deset ,upirátěných‘. Kdyby někdo vymyslel bezpečnou ochranu, která bude fungovat bez problémů všem, bude to skvělé, ale je to asi utopická myšlenka.“
***
MARTIN BALHAR
Rodina: „Je pro mě tím nejdůležitějším. S rodinou nejvíc trávím čas, mám kouzelnou dvouletou dcerku a skvělou ženu.“
Auto: „Do práce jezdím méganem. Když jedu na výlet mimo Prahu, tak Hyundai Santa Fé.“
Dovolená: „Liší se to podle toho, v jakém rozpoložení jsem. Zrovna teď bych potřeboval vypnout a odjet si někam k moři číst a jenom ležet na pláži. Radši ale cestuji aktivně, na vlastní triko.“
Hudba: „Všechno s výjimkou metalu a techna. Hudbu z her neposlouchám, zatím jsem nenarazil na nic, co by mne oslovilo.“
Volný čas: „Trávím ho s rodinou, sportem, hraju tenis a jezdíme na kole. Rád se podívám na filmy. Mám doma připravenou řadu her, které bych si velmi chtěl zahrát, naposledy jsem ale hrál o Vánocích.“
