Nejvíce lidí si dnes pořizuje především labradorského a zlatého retrívra nebo německého ovčáka. Už dávno ovšem neplatí, že pes je přivázaný u boudy. Lidé se psy bydlí pod jednou střechou. Není ani nic neobvyklého, když se psem sdílejí i postel. Mnozí se nad tím pozastavují a pohoršují se nad úpadkem doby, kdy si lidé raději pořizují psy než vlastní děti.
Každý, kdo se rozhodne pořídit si do bytu psa, musí předem počítat s tím, že od té chvíle už nic nebude jako dřív. Nejen že se vám změní denní režim a nejspíš budete muset přizpůsobit svůj životní styl, toto rozhodnutí přímo ovlivní také chod vaší domácnosti i byt sám.
I když vám bude leckterý chovatel ve snaze prodat své odchovy tvrdit cokoli, neexistuje plemeno, které nelíná, které nenaťape, když přijde z procházky, a které v mládí nikdy nic nezničí.
Podívejte se kriticky sami na sebe, na místo, kde bydlíte, a svůj vztah k němu, a na základě toho se rozhodujte, jaké plemeno si pořídíte. Pokud je pro vás nebo vaši rodinu jednou z priorit mít v bytě trvale pořádek, zapomeňte na plemena velká, chlupatá či slintající.
První radou je: zrušte koberce. Pokud se vzdát koberce nechcete, alespoň ho omezte na místnosti, do kterých psa nebudete pouštět (např. ložnice, dětský pokoj). Možná vám to zní až příliš radikálně, ale věřte, že si tím do budoucna ušetříte spoustu trápení a práce. Denně bojovat s chlupy zapíchanými do koberců, denně se snažit psovi vydrhnout tlapky tak důkladně, aby určitě nezanechaly sebemenší stopu, v době, kdy máte doma malé štěně, čistit z koberců loužičky.
Štěně do ohrádky Proč si tohle všechno neušetřit, když dnes existuje tolik moderních a hezkých omyvatelných podlahových krytin od dlaždic přes laminátové podlahy (ty psi nemívají rádi, protože jim na nich při chůzi podkluzují tlapky) a tvrzené korky až po klasické lino. Pokud si obytnou místnost bez koberce nedokážete představit, zrušte celokrytinu a omezte se na menší, snáze čistitelné a odstranitelné koberečky.
Malí pejskové jsou roztomilí, ale mají tu nepříjemnou vlastnost, že dělají loužičky a hromádky, kde je napadne, a každou chvíli začnou něco okusovat. Když jste s nimi doma, ještě to při troše snahy dokážete uhlídat, ale co když budete muset odejít, nebo třeba v noci?
Pro tyto případy se velmi osvědčily přenosné nerezové ohrádky variabilní velikosti, kam psíka společně s jeho pelíškem, miskou s vodou a oblíbenými hračkami umístíte v době, kdy nad ním nebudete mít přímý dohled. Nikdy by to ale nemělo být na dlouho, jde jen o přechodné opatření.
Velice důležité je určit mu jeho pevné místo, aby i pes měl své soukromí, kde bude nerušeně odpočívat. Může to být honosný pelíšek ladící s interiérem bytu, ale klidně i obyčejná přepravka na ovoce vyložená dekou. Záleží na vás, psovi je to jedno.
Pokračování na straně IV
Jak se psem nežít ...
Dokončení ze strany III
Nepouštějte psa do postele. Tuto zásadu dodržujte od počátku a jednou provždy a váš pes to pochopí. Zdá-li se vám takové opatření příliš tvrdé, vyhraďte psu jedno starší křeslo potažené pratelným potahem jen pro něj. To samé platí i o posteli.
Pokud se vám podaří tyto zásady dodržet, jste na nejlepší cestě ke spokojenému soužití se psem. Má to ovšem ještě jednu, a to velmi zásadní podmínku: musíte svého psa dobře vychovat! Což se snadno napíše, hůře realizuje. Pokud to je jen trochu možné, doporučujeme vám vzít si s příchodem nového člena domácnosti volno. Čím delší, tím lepší, ale minimálně čtrnáct dní.
Prvním úkolem, který na nás čeká, bude naučit pejska čistotě. Znamená to po každém krmení, po každém napití a po každém probuzení s ním vyrazit ven na travičku a tam trpělivě čekat, až se vyprázdní. Pokud budeme důslední a vydržíme to takto v prvních dnech provádět nejméně každé dvě hodiny nebo častěji, většinou pes rychle pochopí, o co jde.
Každý pes se naučí Ať už budete chtít pejska naučit cokoli - chodit v bytě na vyhrazené místo, vždy dodržujte postup: odvedete ho tam, pochválíte, odměníte a tak pořád dokola mnohokrát za den. Všechno je to teoreticky úplně jednoduché: psa přimějeme vykonat, co po něm chceme, jakmile to provede, následuje odměna, aby pochopil, že to je pro něj výhodné. Pamatujte: Není hloupých psů, kteří by nebyli schopni se naučit základní věci, existují jen více nebo méně schopní majitelé!
I když trendem dneška je stěhování lidí z městských bytů do domků na okraje měst nebo v jejich dosahu, většinou už to jsou lidé s „městským“ způsobem uvažování, které ani na venkově nenapadne psa přivázat k boudě nebo zavřít do kotce. To je určitě dobře, pes je bytostně společenské zvíře a jeho izolaci stranou od lidí, které považuje za svou „smečku“, nelze označit jinak než jako trápení zvířat! Na druhé straně není nutné, aby pes v domku se zahradou trvale pobýval v bytě jen proto, že „je na to zvyklý“. Ideální je kombinovaný způsob držení.
Nechte psa vybrat si V době, kdy jsou majitelé doma, by pes měl mít možnost volby, nejlépe v podobě stále pootevřených dveří, aby si sám mohl vybrat, zda chce být doma s rodinou, nebo na zahradě. Když majitelé odejdou do práce, nic nebrání tomu, aby pes tuto dobu strávil buď venku v prostorném kotci, nebo na volno v dobře zajištěné zahradě. I na to si však bytový pes musí postupně zvykat, a to od teplých období roku.
O autorovi| Článek LN dodal časopis Svět psů
