Potkat poslance českého parlamentu a vystudovaného dopravního inženýra Petra Bratského ve skautském kroji není nic neobvyklého. Bráca - jak ho nazývají bratři a sestry ve skautu - je v hnutí činný už 40 let.
* LN Minulému režimu byly organizace s demokratickým smýšlením trnem v oku. Jak skauting dokázal tu dobu přežít?
Po nuceném úředním rozpuštění Junáka v roce 1970 některé skautské oddíly raději ukončily činnost, než by přešly do Pionýrské organizace a náruče všeobjímajícího SSM. Většina oddílů však hledala cesty, jak pokračovat dál, protože i za ty dva předchozí roky, kdy mohl skauting u nás svobodně existovat, se vytvořilo mnoho vzájemných vazeb, bylo obrovské nadšení, ideály. Někteří našli azyl pod křídly jiných režimem podporovaných nebo alespoň trpěných organizací (ČSTV, Svazarm...), někteří se snažili vyvíjet činnost neoficiálně, scházet se, pořádat tábory. Hodně skautů pokračovalo v trampském hnutí. Skauti bez jednotného vedení se spíše jako jednotlivci zapojovali i do opozičních aktivit, množení samizdatů, petic. Nakonec i Václav Havel býval po válce vodním skautem (přezdívka Chrobák). V 80. letech jsme se snažili obnovit oddíly na bázi skautského programu pod hlavičkou T. O. M. (Turistické oddíly mládeže spadající pod místní tělovýchovné jednoty někdejšího ČSTV). V tom jsem pokračoval i po přestěhování do Prahy v roce 1986, kdy jsem založil na sídlišti Lužiny TOM Táborník, který po revoluci plynule přešel do obnovené skautské organizace. I když dnes skautské ideály nejsou právě v módě a i kolegové v politice se jim kolikrát usmívají jako čemusi naivnímu, nedám na ně dopustit. Jejich doba zase přijde, slušnost vlastně nevychází z módy nikdy a vždy se nakonec zúročí.
* LN Na vašem skautském kroji jsem si všiml znaku Skautského parlamentního oddílu, tak to patrně s přístupem vašich kolegů v politice k ideálům skautingu nebude tak zlé...
Ano, skautů je nás v parlamentu více, jde spíše o neformální skupinu, která se k sobě na základě skautských ideálů hlásí, a i když politicky nemusíme být vždy a ve všem zajedno, jde o přístup k řešení a vzájemné ohledy. Jádrem „oddílu“ je asi čtveřice, ve které jsem já, kolegyně (sestra) Michaela Šojdrová a Tomáš Kvapil (oba KDU-ČSL) a Stanislav Křeček z ČSSD. Ke skautům se hlásí i další poslanci, kteří třeba kdysi v minulosti byli vlčaty, světluškami nebo nějakou dobu skautíky, popřípadě sympatizující. Je to tak 20 až 30 lidí - namátkou Jan Kasal, Ivan Langer, Kateřina Jacques, Saša Vondra, Petr Pleva, Walter Bartoš, Martin Říman, Ludvík Hovorka, Miloš Titz, senátor Eybert a někteří další senátoři. Ba i Mirek Topolánek byl kdysi vlčetem.
* LN Začátkem srpna jste přijel na světové skautské jamboree, které se uskutečnilo v Anglii, abyste podpořil českou výpravu. Jaký to byl zážitek?
Zážitků z jamboree bylo nepočítaně. Zúčastnit se takové akce, a ještě ke všemu v jubilejním roce světového skautingu, je snem i poctou pro každého skauta, ať už je mu 10, 15 nebo 52 let jako mně. Potěšil mě téměř třísetčlenný český kontingent, který naší zemi dělal čest. Naši skauti v dobrém upozornili na svou republiku a blýskli se řadou aktivit i projektů a pro svět zajímavých věcí. Namátkou jen stále obdivované české stanové podsady, běžné pohodlné táboření v tee-pee (které muselo překvapit jistě i přítomné Američany) nebo česká krčma nabízející naše domácí speciality. Nebylo mnoho národních výprav, které si troufly takto se propagovat skrze žaludky a zvládnout to dobře i ekonomicky. Uchvátila mě tam nádherná uvolněná atmosféra sdílení společných základních hodnot. Skauting je živoucím důkazem, že je možné pěstovat jednotu rozrůzněných, bez konfliktů a vždy se zřetelem na prospěch celku, jímž je v tomto případě celé lidstvo a naše planeta. Snad to nezní moc vznosně. Lidé u nás jsou zvyklí brát taková slova dost skepticky, ale na jamboree to i beze slov z většiny účastníků tak nějak samo od sebe vyzařovalo.
