Systém jsem si udělala stejný jako tehdy. Dopsala jsem životopis a vystavila na několik serverů, které se zaobírají hledáním práce. Dokonce na to mají speciální agenty. Nastavíte své požadavky a oni sami prohledávají nabídky a přeposílají vám ty nejvhodnější. Samozřejmě jsou to roboti, mají své mouchy, recepční ve firmě je pro ně stejná pozice jako recepční v hotelu. K životopisu se dostanou i personalisté napřímo (ty od vás z firmy můžete dokonce zablokovat, aby jej neviděli).
Dále tu máme každodenní prohlížení inzerátů. Nejdřív se svém oboru, podobné pozice. Pak rozšíříte na „co by mě ještě tak mohlo bavit“. Kouknete se i mimo obor, co kdyby. Stránka za stránkou, klikáte na další, další, desítky inzerátů. Zbydou dva tři. Pošlete svůj úžasný strukturovaný životopis, případně ještě motivační dopis (dodnes jsem nepochopila jeho funkci) a čekáte. Nic se neděje. Po 2 týdnech, když už přestáváte doufat, přichází konečně odpověď ve tvaru „Bohužel pozice už byla obsazena“ / „Děkujeme, váš životopis dáme do databáze a ozveme se vám.“ atp. V lepším případě vás pozvou na pohovor.
A kde se vidíte za pět let?
Ten může mít různou podobu - od přátelského hovoru prošpikovaného jedovatými otázkami (kde se vidíte za pět let? jaké jsou vaše nejlepší a nejhorší vlastnosti?) přes opakování věcí v životopisu až po testování všeho možného a assesment centra (ve skupince plníte různé úkoly, zábava na celé dopoledne). Ozvou se vám. A tak pořád dokola, životopisy, pohovory, životopisy, pohovory a my se ozveme. Je to dosti ubíjející, ale je třeba vydržet, nevzdávat se a neklást si za vinu neúspěchy. Vzít si z toho jen to dobré. Naučit se odpovědi na opakující se otázky, získat zdravé sebevědomí. A hlavně snažit se ignorovat našeptávající podvědomí, jak ta stará práce vlastně není zas tak špatná, má své výhody, znáte kolektiv, oni vás, víte, co čekat, tak proč vlastně odcházet? Navíc české zákony nejsou odchodům ze zaměstnání příznivě nastaveny. Pokud se se zaměstnavatelem nedohodnete, zbývá už jen dát výpověď a od prvního ještě dva měsíce vydržet ve staré práci. Spousta lidí, včetně mě, nemá dostatek odvahy dát výpověd bez jistoty dalšího zaměstnání. Může se totiž lehce stát, že ani během výpovědní lhůty nic nenajdete, úspory se začnou tenčit a hrozba úřadu práce začne mít čím dál jasnější obrysy. Není o co stát. Děsivé budovy, v nich ještě děsivější neochotné úřednice, spousta podivuhodných individuí, nesmyslná lejstra a nakonec se dozvíte, že vám nic nedají, protože nesplňujete toto a toto. Aspoň za vás ale zaplatí sociální a zdravotní pojištění. Pokud nemáte jistou novou práci a blíží se konec měsíce, raději si jen povzdychnete a vyčkáváte dál. Najít si dobrou práci je jako najít si dobrého chlapa. I když to máte, stále je tu možnost, že je někde lepší. A tak přeju všem hledačům (i sama sobě) hodně štěstí a pevné nervy.
O autorovi| Petra Doubková, http://petulka.bigbloger.lidovky.cz
