Každoroční rituál vydávání zpráv amerického ministerstva zahraničí o stavu lidských práv ve světě bychom mohli vnímat jenom jako pravidelnou show, při které jsou zemí statečných a svobodných ostrakizovány státy-darebáci. Mohli bychom, ale nemůžeme. Byly to totiž právě tyto americké zprávy, které sehrály úhelnou roli při kanadském rozhodování o udělování azylů našim romským žadatelům. To vedlo k zavedení víz, tedy našemu mezinárodnímu poškození.
Zpráva za rok 2009 nepřináší ve srovnání s minulými lety nic nového, avšak výsostně akcentuje romskou problematiku - rozsah pasáží věnujících se postavení Romů je oproti zprávám z let minulých několikanásobný, jsou mu věnovány čtyři strany z 19stránkového textu. Jako by nebylo čím zprávu plnit. Překvapivě je v letošní zprávě zmíněna i problematika kastrací u sexuálních delikventů a kauza Berdychova gangu. Nejsou snad kastrace jen na základě soudních rozhodnutí? Těžko bádat i nad tím, v čem je lidskoprávní aspekt korupčních kauz.
Pokud shrneme okruhy kritiky postavení Romů v české společnosti a jejich pojetí v amerických zprávách od roku 2000, uvidíme, že úzce korespondují s pojetím vyskytujícím se ve více než 30 let starém dokumentu Charty 77 „O postavení cikánů - Romů v Československu“. Klíčové poselství amerických zpráv je identické - Romové jsou diskriminováni ve všech oblastech společenského života, a romské ženy jsou navíc sterilizovány. Takže jako by se od té doby nic nezměnilo, naopak v postkomunistickém Česku Romové navíc nemají práci a jsou zatlačováni do ghett. Při podrobnější analýze jednotlivých zpráv však lze vysledovat jistý zlom v letech 2005/2006.
Všichni jsme Čunek Na poli klíčového tématu - nucených sterilizací - se v textu zpráv objevily informace od nového nevládního neziskového subjektu, Women Harmed by Sterilization (WHS). Ta tvrdí, že vykázala 20 nových případů sterilizace romských žen, a to v letech 2007 a 2008.
Téma sterilizací se ve struktuře zprávy posunulo do závažnější kategorie s názvem „Mučení a jiné kruté a nelidské či ponižující zacházení a trestání“; na rozdíl od předcházejících let, kdy této kapitole zpráv kralovala kauza policejního násilí na političce Strany zelených Kateřině Jacques.
Nastává odklon od kritiky latentní nesnášenlivosti vůči Romům (včetně násilí páchaného přívrženci hnutí skinhead) ke kritice institucionalizované diskriminace Romů ze strany orgánů státu, místních samospráv, zdravotnických zařízení a zaměstnavatelů. Data z průzkumu agentury STEM a raketový start politické kariéry Jiřího Čunka mají prokazovat segregační postoje většiny společnosti.
Takto zkonstruovaný obraz pak umožňuje interpretovat veškeré další zprávou uváděné (sporné i nesporné) příklady diskriminace Romů jako konkrétní projevy široce rozšířeného postoje, a nikoliv jako příležitostné excesy osob z okraje společnosti. V tomto ohledu je možné vnímat zprávu z roku 2006 jako zlomovou. I když zprávy v minulých letech rovněž poukazovaly na obecně rozšířený negativní postoj vůči Romům, rozhodně jej nekladly do přímé souvislosti s násilnými excesy.
Uvedená změna bezpochyby souvisí se snahou Američany (respektive Institutem otevřené společnosti finančníka George Sorose) založeného Evropského centra pro práva Romů (ERRC) a jejich partnerů v českém nevládním sektoru definovat problém postavení Romů v ČR a jejich eventuální diskriminace jako problém spjatý s institucionální strukturou státu a ve svém důsledku jako politické téma. Tedy způsobem podobným tomu, jak je již dlouhodobě problematika pojímána ve strukturách EU. Z tohoto důvodu bylo ERRC podniknuto několik akcí s cílem uvést hlavní témata údajné diskriminace Romů do politického prostoru ČR.
Jednalo se především o diskriminaci ve vzdělání, kdy ERRC podalo v roce 2000 jménem ostravských romských žáků zvláštních škol žalobu na diskriminaci ve vzdělání k Evropskému soudu pro lidská práva (ECHR), jejíž projednávání se protáhlo až do roku 2007; po celou dobu byla tato kauza přítomna ve sledovaných zprávách, navíc po vynesení rozsudku ECHR byla užita k reprezentaci tvrzeného faktu diskriminace. Podobnou kauzou se staly tzv. nucené, přesněji neoprávněné, sterilizace romských žen. ERRC podniklo cílené pátrání po případech sterilizovaných romských žen, aby se tak vyplnilo prázdné místo v diskriminační mozaice. To se jeho právníkům také podařilo a kauza zveřejněná v roce 2004 se stala stabilní součástí amerických zpráv.
Černošské elity, náš vzor?
I americká zpráva za rok 2009 je konstruována tak, aby česká společnost v nejširším slova smyslu přiznala odpovědnost a vinu za neutěšenou situaci Romů. Vinu, k jejíž nápravě je nutné zmocnit či posílit (empower, jak se říká v ideologické hantýrce) romské elity, které tak napodobí boj amerických černochů za občanská práva z šedesátých let minulého století. Takovéto poselství je vydáváno zemí, kde černošské ghetto sousedí s budovou washingtonského Kapitolu (je jím na pohlednicích hlavního města svobodného světa jaksi zakryté) a kde čtyřicet milionů lidí (a to převážně Afroameričanů) nemá zdravotní pojištění. Kde afroamerické elity opustily ghetta vnitřních měst, v nichž zůstávají živořit ti, kterých se zmocnění (empowerment) elit nijak nedotklo. Srovnávat situaci černošské (nově afroamerické) menšiny se situací Romů u nás však znamená míjet se s historickým kontextem.
Romy či dříve Cikány k nám nikdo nepřivezl v podpalubí otrokářských lodí, a tudíž k nim většina společnosti nepociťuje nijaký dluh. A je dost možná i příkladem varovným v tom, že budováním menšinových elit nezměníme osud většiny těch, kteří vězí v ghettech. Protože přirozeným a pochopitelným instinktem elity je z ghetta uniknout.
Celé matení tématu lidských práv s etnicitou, identitou a menšinovostí postavení Romů u nás příliš nepomůže. Lidé se z ghett nedostávají soupisem svých lidských práv a jejich ideologií, ale změnou svých hodnot.
***
Budováním menšinových elit nezměníme osud většiny těch, kteří vězí v ghettech. Elity z nich utíkají.
O autorovi| ROMAN KRIŠTOF, publicista
