Co se musí stát, aby se člověk ocitl v tak těžké životní situaci, že pro něj neexistuje budoucnost a že jediné, co ho zajímá, je, jak přežít dnešek? Za mnoha životními osudy stojí špatné osobní rozhodnutí, ale existuje i mnoho vnějších příčin, které nelze ovlivnit a jež člověka přivedou až na okraj společnosti.
Ulice, kde umřel život Ato je příběh rodiny Furmanczykových z Lodže, o které vypráví polský film Naše ulice. Otec je bez práce a své deprese utápí v alkoholu. Hlavním příjmem rodiny je penze babičky, která žije pouze minulostí. Dcera, jejíž druh skončil ve vězení, opouští vlastní dítě. Celá rodina se dlouhodobě potácí nad propastí sociálního vyloučení.
Co stojí za pádem této rodiny? Odpověď je až děsivě jednoduchá. Po pět generací žili Furmanczykovi naproti obrovské textilní továrně, kde i pracovali. Lodž byla evropskou Mekkou textilního průmyslu a jedna z největších fabrik na starém kontinentu zajišťovala výdělek celému okolí. Po pádu komunismu však továrna zkrachovala a na jejím místě vyrostlo gigantické obchodní centrum.
V tu chvíli nepřišli lidé z okolí pouze o zaměstnání, zhroutil se jim celý jejich svět. „Všichni členové naší rodiny zde pracovali. Byla to těžká práce, ale byli jsme na ni hrdí,“ říká otec. Ve chvíli, kdy zkrachovala továrna, začala i destrukce celé rodiny. „Chci pracovat, opravdu chci, ale najít práci není snadné, všude narážím na stejný problém. Sehnat zde zaměstnání v situaci, kdy je vám nad 35 let, je nemožné. Jsem asi příliš starý na to, abych pracoval. Ale zároveň se cítím příliš mladý na to, abych umřel,“ hodnotí svoji životní situaci hlava rodiny.
Snímek režiséra Marcina Katalpa vypráví příběh, který se netýká pouze rodiny Furmanczykových. Lidi, na které podobně tvrdě dopadly důsledky postkomunistické transformace, najdeme i v jiných státech bývalého východního bloku. Tedy i u nás.
O hledání vnitřní svobody Dalším filmem, který bude v rámci sekce Za svým snem promítán, je společný dokument režisérek Silvie Kaiserové a Aleksandry Kumorekové Sokratovy rozhovory ve vězení. Tento snímek vypráví příběhy lidí, kteří se do kritické životní situace dostali vlastním přičiněním. Režisérky hledají odpovědi na otázku, jak nalézt svobodu uvnitř sebe sama. Právě ztráta vnitřní svobody je jedním z nejtypičtějších příznaků sociální izolace. Pro své pátrání si zvolily věznici v Berlíně-Tegelu, kde v průběhu jednoho roku pravidelně natáčí schůzky devíti trestanců a dvou filozofů. Muži odsouzení za vraždy, podvody, obchod s drogami či krádeže a zabití dávají divákovi ukrytému za filmovou kamerou unikátní možnost nahlédnout do své mysli.
„Měl jsem dluhy, které přerostly únosnou mez, a já skončil ve vězení. Můj bývalý spoluvězeň mi jednou nabídl peníze za to, že někoho na zakázku zabiju. V životě by mě nenapadlo, že něco takového udělám. Jenže on položil peníze na stůl a já měl slabou chvilku. Chtěl jsem normální život bez dluhů, které by mě opět přivedly za mříže. Necítil jsem vinu, protože ten chlap, kterého jsem měl zabít, byl totální hajzl,“ vypráví svůj příběh Gaston, který si odpykává trest za nájemnou vraždu. „Vše jsem dostal na zlatém podnose a já nepřemýšlel nad tím, že je něco špatně,“ říká člověk, který s velkou pravděpodobností již neopustí brány věznice.
***
Tip na film Přízraky jedné americké rodiny Intimní a nebývale otevřený portrét rodiny Mosherových, která už po tři generace neúspěšně bojuje o naplnění amerického snu. Melancholická nálada svižně střiženého snímku s nápaditou kamerou plasticky vykresluje rodinu uvězněnou v bludném kruhu chudoby a špatných rozhodnutí.
O autorovi| MARTIN KOVALČÍK, Autor je koordinátor Projektů sociální interakce ve společnosti Člověk v tísni
